OKAMŽIKY ŽIVOTA: 2016

Manželka: "Miláčku, cos dnes dělal v práci?"
Manžel: "Nic speciálního, jenom jsem vyměnil žárovku."

http://www.youtube.com/embed/f1BgzIZRfT8?feature=player_embedded

Můj názor: není nic jednoduššího. :-)

neděle 18. září 2016

Světové panoramatické fotografie

Kdo se rád dívá do světa, nejraději prstem na mapě, tady má příležitost. :-)

http://www.360cities.net/

pondělí 12. září 2016

Přistávání letadlem na Ruzyni

Tento pohled těžko někdy zažiješ:

http://www.planes.cz/cs/video/362/praha-ruzyne-prg-lkpr

pondělí 5. září 2016

Rodina je základ státu

Shlédla jsem tento film a oslovil mne:

A teď něco z česko-slovensko-filmové databáze o něm:

Rodina je základ státu

anglický Long Live the Family! (festivalový název)

Drama / Road movie

Česko, 2011, 103 min

Režie: Robert Sedláček

Scénář: Robert Sedláček

Kamera: Petr Koblovský

Hudba: Michal Rataj

Hrají: Igor Chmela, Eva Vrbková, Martin Finger, Monika A. Fingerová, Simona Babčáková, Jiří Vyorálek, Jan Fišar, Jan Budař, Marek Taclík, Marek Daniel, Jana Janěková ml., Jan Novotný, Luděk Jelen, Jiří Strejček, Matouš Outrata, Petr Opluštil, Sylvie Krupanská, Filip Štolfa, Zdeněk Zapletal

(další profese)

Obsah

Když vám hoří půda pod nohama, není nad rodinný výlet. Libor (Igor Chmela), bývalý učitel dějepisu, který dosáhl vysokého manažerského postu ve významném finančním ústavu, si řadu let spokojeně žije společně se svou rodinou v luxusní vile na okraji Prahy. Bezstarostný život ale netrvá věčně a na povrch začnou vyplouvat machinace s penězi klientů týkající se celého vedení banky. Libor se následně ocitá pod dohledem policejních vyšetřovatelů, kteří mu začnou tvrdě šlapat na paty. Snaží se uniknout před hrozícím vězením a oddálit osvětlení celé situace své nic netušící manželce (Eva Vrbková). Rozhodne se tak pro netradiční útěk, kdy pod záminkou společné dovolené odveze celou rodinu na jižní Moravu. Prchání před spravedlností se stane cestou plnou hledání ztracených vztahů nejen mezi "uprchlíky", ale také s jejich spolužáky z vysoké školy (Jiří Vyorálek, Simona Babčáková), které náhodou potkávají a kteří žijí své "obyčejné" životy v okresním městě. Po krátké době ale policie odhaluje další souvislosti včetně místa, kde se rodina nachází, což odstartuje skutečné rodinné drama a stále se zrychlující cestu - útěku před spravedlností i pod povrch vztahů v rodině.

(oficiální text distributora)

Nechci vám moc psát předem a ovlivňovat vás. Kdosi mi film jednou doporučil, už ani nevím, kdo. Já si napsala jen název a obsah jsem nezkoumala. Kdybych si přečetla předem, o čem film je, asi bych se na něj netěšila. Asi bych na něj ani nekoukala. Takže jsem se nechala překvapit a povedlo se. Film se mi líbil moc. Celou dobu jsem byla napjatá, jak to nakonec dopadne. Líbily se mi vykreslené postavy, jejich psychologie, jejich myšlení i jednání. Nakonec i ty děti hrály dobře. Moc nemusím filmy, kde děti hrají prim tím, jak zlobí. V tomto filmu bezvadně zapadly do svých rolí. Ve skutečnosti by to bylo asi stejné. A v neposlední chvíli jsem ráda, že film je český. Mám pro české slabost. I když v poslední době pro mne českých dobrých je asi tolik, kolik najdete jedlých hub na jaře.

Nevím, zda jsem vás na film nalákala, ale mně se líbil moc. Jako jeden z filmů, který je o něčem. Po jehož shlédnutí vám něco zůstane v hlavě. Proto doporučuji.

Je tu někdo, kdo již film viděl? Jaký má názor po shlédnutí?

pondělí 22. srpna 2016

Dunajské vlny

Nedávno jsem v mém článku ukázala fotku s moučníkem, který má tajuplný název Dunajské vlny.

Blogařky projevily zájem o recept, tak vám ho sem napíšu.

Původně jsem byla na návštěvě u jedné kamarádky a ochutnala jej, moc mi chutnal. Od kamarádky jsem si chtěla recept nafotit do mobil. Ale nakonec v plném proudu povídání jsme na to nakonec zapomněly. Recept jsem si pak našla na internetu a dala se do díla. Višně v rumu jsem měla v lednici od loňska. Myslím, že se dílo zdařilo. :-)

CO BUDU POTŘEBOVAT

Na těsto:

300 g másla

250 g moučkového cukru

7 vajec

450 g hladké mouky + trochu hrubé

1 prášek do pečiva

mléko

2 lžíce holandského kakaa

Na krém:

200 g másla

200 g moučkového cukru

1 vanilkový cukr

250 g polotučného tvarohu

Ještě navíc:

1 višňový nebo třešňový kompot

1-2 čokoládové polevy

JAK NA TO?

Máslo utřete s cukrem do světlé a nadýchané pěny. Poté zašlehejte vejce - pěkně jedno po druhém a nakonec přidejte hladkou mouku smíchanou s kypřicím práškem. Výsledkem by mělo být spíš řidší těsto - dopomoci si k němu můžete přidáním mléka. Těsto rozdělte na půlky a jednu obarvěte holandským kakaem. Plech s vyšším okrajem vymažte máslem a vysypte hrubou moukou, vlijte světlé těsto, rovnoměrně poklaďte okapanými višněmi nebo třešněmi a přelijte tmavým těstem. Dejte do trouby předehřáté na 180°C a pečte asi 30-40 minut. Vychladlé potřete tvarohovým krémem získaným smícháním všech potřebných ingrediencí. Přelijte čokoládovou polevou, udělejte v ní ozdobné "dunajské" vlny a dejte na hodinu do lednice. Podávejte pokrájené.

Na takovou běžnou kulatou formu jsem použila poloviční množství všech surovin.

Jediná chyba byla, že jsem si recept připravila ve čtvrtek na páteční návštěvu, ale návštěva nemohla přijít, a tak jsem je pozvala na čtvrtek. Moučník nebyl uleželý a je to i vidět na fotkách. Další den přišla jiná návštěva a moučník byl prolnutý a více držel tvar.

Poučení?

Domlouvejte si návštěvy trošku více napřed než já, ne den předem.

Přesto mohu říci, že v pátek navečer nebyl již ani kousek. :-)

středa 3. srpna 2016

Kočka jako černý pasažér

Kočka jako černý pasažér letěla na křídle letadla ve výšce asi 300 m, než si jí pilot všiml :

Další informace »

pondělí 1. srpna 2016

Do Německa 07 Na pohotovost

Jak jsem psala dříve, výlet do Německa za nákupy nám zkazilo mé špatné šlápnutí, křupnutí a následná bolest kolene.

Ač jsem se snažila tam skoro nechodit, bolelo mne to stále a docela dost. Chůze ze schodů a do schodů velmi obtížná.

Ani po rovné ploše to nebylo nejjednodušší. A proto jsem se rozhodla, že raději skočím v našem městě na pohotovost.

Tady v našem městě jsme vystoupili z tramvaje a nasedli na autobus směřující k nemocnici.

Naproti zastávce stojí takový půlkruhový obchodní dům.

Pohled vlevo od zastávky.

Velká šedá čtvercová budova je Prior. Žlutá budova vzadu je hlavní pošta.

A pohled ještě více doleva.

Vysoký dům je budova Severočeských uhelných dolů (SHD).

Donedávna nejvyšší budova v ČR - dokud nepostavili vyšší kolos v Brně. :-)

Vyjeli jsme autobusem k nemocnici, ani jsem ji nefotila. Měla jsem jiné myšlenky. Tak mi nohu zrentgenovali, nic nenašli - proč by našli, když jsem neupadla. Doktor nohu různě natáčel, pak nařídil klid a brufen. Případně dojít si za praktickou doktorkou. Takže prakticky mi nic nepomohl.

Koleno mne pobolívá už delší dobu. Jistě je to měsíc. Pád byl před rokem.

Nevím, jak to řešit. Když půjdu k praktické lékařce, asi mne pošle na ortopedii apod.

Máte s ním nějaké zkušenosti? Že něco opravdu pomohlo?

Děkuji předem za rady. :-)

A přeji pěkný sluníčkový den. :-)

čtvrtek 28. července 2016

Do Německa 06 Litvínov

Cestou z nákupu v německém Olbernhau jsme projížděli autobusem skrz Litvínov.

Lidé bydlící poblíž poznávají Náměstí Míru.

Tady bývají vždy velké slavnosti.

Auta z parkoviště zmizí a nahradí je stánky a vpředu podium.

Ještě jeden pohled na náměstí. Je tu pěší zona.

Křižovatka. Hlavní třída Litvínova.

Velký šedý dům uprostřed je obchodní dům Elko.

Tam jsme jezdívali nakupovat za socialismu všechno možné.

Ale teď už jsem tam nebyla asi 20 let a asi to není chyba.

Dnes tam dole vidím název Norma.

Jinak okolo vlevo i vpravo v přízemí samé malé obchůdky.

A jsme na nádraží. Vystupovat!

Žlutě omítnutá budova patří vlakovému nádraží.

Uprostřed autobusové nádraží.

Vpředu koleje pro tramvaj a zastávka.

Tady přestoupíme na tramvaj a jedeme do Mostu. :-)

V příštím článku bude, kam jsme se po výletu ještě vypravili. :-)

pondělí 25. července 2016

Do Německa 05 Vracíme se z hor dolů

Při cestě autobusem zpět z Německa se nám na kopečkách vyskytnul nádherný pohled.

Pohled z Krušných hor na České středohoří.

Řekla bych, že ten nejvyšší kopeček je Milešovka, největrnější hora Čech.

No není to nádhera?

A sjíždíme dolů. Samé serpentiny.

Poslední pohled zpět na chaloupky a větrné elektrárny.

A frčíme dolů. Nemotá se vám hlava?

Jen co odbočíme, hned je tu zatáčka doprava.

A zase vlevo.

Když jsme jeli nahoru, měla jsem trošku žaludek na vodě. Tolik zatáček já nemusím.

A tady už jsme sjeli z hor níže.

V Horním Jiřetíně je na silnici semafor. Z obou stran. Ulička je tak úzká, že by se dvě auta nevešla.

Nezávidím řidiči autobusu. Ještě měl za sebou vlek na kola.

V dalším článku se podíváme do Litvínova.

Ale zase jen pohledem z okna autobusu. :-)

čtvrtek 21. července 2016

Do Německa 04 Zvířátka v Krušných horách

Co jsme viděli cestou z okna autobusu, když jsme jeli z nákupu v Německu?

Pastviny s ovečkami a vránami.

Mraky jsou stále nadosah. Jen se natáhnout...

Bližší záběr. Ten pták nahoře se mi líbí. Když se přiblíží, vypadá jako drak. :-)

Siesta kraviček. No nemají se báječně?

Koníci taky vegetí. A těsně vzadu za chaloupkami větrná elektrárna.

Tato kočička není už z Krušných hor.

Tu jsme vyfotili u nás v našem městě.

Ale copak mohu udělat seriál bez kočičky? :-)

pondělí 18. července 2016

Do Německa 03 Městečko Olbernhau

Konečně jsme dorazili do slíbeného městečka.

Město má celkem pět autobusových zastávek, z toho staví 3x na vlakových zastávkách,

jednou u nemocnice a jednou na autobusovém nádraží.

Zvolili jsme stanici na autobusovém nádraží a udělali jsme dobře.

Tady je to autobusové nádraží, kde jsme vystupovali i nastupovali na cestu zpět domů.

Sotva jsme vystoupili z autobusu, nějak jsem špatně šlápla a křuplo mi v koleni.

Nebýt mého muže, který byl hned vedle mne, spadla bych asi na zem.

Koleno jsem pomalinku rozhýbala, ale stejně to celý den bylo velmi bolestivé.

Neváhali jsme a vlezli do prvního obchodu poblíž.

Tady jsme si nakoupili, co jsme potřebovali.

Byla jsem spokojená.

Hned nad obchodem je jedno z vlakových nádraží.

Směrem dolů je Euronics, tam jsme ani nestihli.

Bolest kolena mi umožnila jít jen do dvou nejbližších obchodů.

Rodina (muž a syn) trpěla statečně se mnou a byla mi oporou a jen poblíž mne.

Tím druhým obchodem byl Penny market a tím skončily naše nákupy.

Tento obchod byl menší než ten první.

Omlouvám se tímto, že jsem vás neprovedla po městečku, jak jsme měli v plánu.

Ale s mým kolenem to fakt nešlo.

Slibuji, že příště se podíváme dále.

Po nákupu jsme opět nasedli do autobudu

a co jsme cestou z okénka viděli, vám ukážu v příštím článku. :-)

čtvrtek 14. července 2016

Do Německa 02 Nová Ves v Horách

Dnes pokračuji povídání o tom, jak jsme se vydali na nákupy do Německa autobusem.

Fotky opět budou z autobusu. Tak buďte prosím tolerantní ke kvalitě fotek. :-)

Cestou do Německa jel autobus i přes vesničku Nová Ves v Horách.

Fotek nemám moc, ale ukážu vám pár místeček, která jsem z okénka autobusu poznala.

V Nové vsi jsem totiž jednou byla. :-)

Kostelík ve svahu. A za ním myslím hřbitůvek.

Konečná ve vsi. Ves má hodně autobusových zastávek, neboť je hodně dlouhá.

Tady kousek vedle je taky hraniční přechod.

Přes ten jsem jednou právě šla pěšky z této vesničky do vedlejší německé.

My jsme ale autobusem jeli dál.

Vesnický rybníček.

Kulturní dům, penzion a restaurace Pod lipou v jednom.

Tady jsem se kdysi školila a dokonce jednu noc přespala. :-)

Příště se konečně podíváme do městečka v Německu. :-)

pondělí 11. července 2016

Do Německa 01 Na vrcholky Krušných hor

Začátkem července jsme měli v tom krátkém pracovním týdnu dovolenou. Naplánovala jsem, že se můžeme podívat do Německa na nákupy. Otevřeli totiž nový hraniční přechod. Respektive znovu otevřeli po 10 letech zavřený přechod. Pro nás bez auta to znamenalo jet z našeho města do Litvínova tramvají a přestoupit na autobus, který nás za hodinu doveze do cílového městečka.

Fotky mám z autobusu, takže budou někdy mázlé a s odrazy.

Původně jsem je ani sem nechtěla dát, ale po názoru jedné blogařky,

že by se zdejší blogaři jistě na tamní místa rádi podívali, tu nějaké fotky najdete.

Úplně nahoře nad vrcholky hor vidíme větrné elektrárny.

Mraky jsou nadosah a malebná krajina dostává větší dramatičnost.

Poetický kostelík a větrné "mlýny" těsně vedle.

Pro mne zajímavá kompozice.

Mraky, mraky, mraky a těsně za vesničkou větrné elektrárny.

Přiblížený pohled. Je tam opravdu "frišno". :-)

A větrné elektrárny z nejbližší vzdálenosti, co jsem z autobusu viděla.

Příště se v článku podíváme do jedné horské vesničky. :-)

středa 15. června 2016

Co je výsledkem?

Přiletělo mi mailem, ráda se podělím.

Jestli máte 2 minuty času, věděli byste v této otázce co je výsledkem na posledním řádku?

Pište své tipy.

Výsledek se dozvíte v nové článku uvedeném přesně za týden.

Tedy ve středu 22.6 v 5:00 hod.

čtvrtek 9. června 2016

Čas

Aby sis uvědomil cenu sourozence…zeptej se někoho kdo ho nemá

aby sis uvědomil cenu deseti let…zeptej se nově rozvedeného páru

aby sis uvědomil cenu čtyř let…zeptej se maturanta

aby sis uvědomil cenu jednoho roku…zeptej se studenta co propadl u závěrečné zkoušky

aby sis uvědomil cenu devíti měsíců…zeptej se matky, které se narodilo mrtvé dítě

aby sis uvědomil cenu jednoho měsíce…zeptej se matky, která dala život předčasně narozenému dítěti

aby sis uvědomil cenu jednoho týdne…zeptej se redaktora týdeníku

aby sis uvědomil cenu jedné minuty…zeptej se člověka, který zmeškal vlak, autobus, letadlo…

aby sis uvědomil cenu jedné sekundy…zeptej se člověka, který přežil nehodu

Čas na nikoho nečeká!!!

Važ si každé chvíle, kterou máš!!!

(přiletělo mi meilem, podělila jsem se)

středa 8. června 2016

Finta na klíšťata

Přišlo mi meilem, snad to nevadí, šířím sem, třeba je to fakt dobré a může pomoci:

... Musím říct, že jsem to už zkoušela loňské léto a funguje to.

Další informace »

pondělí 6. června 2016

Londýn 3D

Na tento zajímavý odkaz mne upozornila Anička, za což jí ještě jednou moc děkuji. :-)

A tady ten odkaz je:

http://btlondon2012.co.uk/pano.html

neděle 5. června 2016

Seznam léků

http://www.stefajir.cz/?q=seznam-leku

Seznam léků - přečti si, co bereš a na co.

Docela přístupně a lidsky popsané, aby to člověk pochopil,

ne jako je to popsáno v příbalových letácích.

pátek 29. dubna 2016

Bodnutí včelou, vosou

Nevím, co je na tom pravdy, našla jsem a možná může někomu v nouzi pomoci. Zkušenost nemám.

Další informace »

středa 27. dubna 2016

Hra vánoční stromek

Už dlouho jsem tu neměla nějaké hry, tak vkládám.

Sice není aktuální na tuto roční dobu, ale proč si nezahrát.

Čekat s odkazem na vánoce mi připadá zbytečné.

Tak kdo je hráčský tip a má chvilku času a hlavně z her potěšení, může se do hry pustit.

Tady je:

http://www.megatfo.com/jeux/sapinillumine/

úterý 26. dubna 2016

Mapa zdraví ve tváři

Podívejte se pozorně do zrcadla.

Další informace »

pondělí 25. dubna 2016

Jedna po druhé

Našla jsem v útrobách svého počítače. Dávám sem, můžete se také zamyslet.

Jeden člověk se při západu slunce procházel po liduprázdné pláži v Mexiku. Najednou spatřil nějakou postavu. Když přišel blíž, zjistil, že je to nějaký domorodec, který se co chvíli shýbá, zvedá něco ze země a hází to do vody. A tak pořád dokola. Když se onen člověk přiblížil ještě víc, uviděl, že domorodec sbírá hvězdice vyplavené na pláž a jednu po druhé je hází zpět do vody.

Člověk zmateně hleděl na domorodce a pak k němu přistoupil a zeptal se: "Dobrý večer příteli, copak to tu děláte?" "Házím ty hvězdice zpátky do moře. Vidíte, je odliv a uvízly na břehu. Když je nehodím zpátky, tak tu leknou." "Dobře," povídá člověk, "ale na téhle pláži musí být tisíce hvězdic. Všechny se vám určitě sebrat nepodaří. Je jich prostě moc. A víte, že se tohle pravděpodobně děje na stovkách pláží po celém pobřeží? Nemyslíte, že tím stejně nic nezměníte?"

Domorodec se usmál, sehnul se a zdvihl z písku další hvězdici. Když ji házel do moře, odpověděl: "Pro tuhle jsem to změnil!"......Jack Canfield

Pro mnoho z nás je pohodlnější rezignovat.Zdánlivá nemohoucnost a nebo marnost nás odrazuje od činnosti, náš postoj bezmocnosti se mění v postoj lhostejnosti. Kdo chce, ten něco udělá, kdo nechce, ten si vždy najde nějaký argument.

úterý 19. dubna 2016

AZ kvíz

Kdo má rád tento vzdělávací pořad, může si vyzkoušet, a to nejen jedenkrát.

Po ukončení lze znovu otevřít a budou tam jiné otázky.

http://www.ceskatelevize.cz/porady/1097147804-az-kviz/3044-zahrajte-s

sobota 16. dubna 2016

V kavárně

Kamarádi se mají setkávat, aby o sobě věděli. Kamarádky taky. A tak jsme se sešly.

V jedné kavárně v centru města. Vlastně v centrálním obchodním domě Central. Bylo nás pět.

Kdysi jsme společně pracovaly na jednom pracovišti. Dnes na třech.

Tak se pojďte podívat, kam jsme si zalezly na to popovídání.

Navštívily jsme cukrárnu. Já jsem byla jejím hostem prvně.

Snažila jsem se moc nefotit, tak proto jen jeden záběr z cukrárny.

A co jsme si k popovídání poručily?

Jedna z nás měla karamelové kafíčko.

Další si dala kávičku s vínkem. Káva se může vybírat do šálků tří velikostí,

tento je ten střední velikosti.

Já jsem si dala karamelový zmrzlinový pohár. Byl dost velký a opravdu sytý. A moc dobrý. :-)

Na stole taky přistála zmrzlina. Dokonce dvakrát.

Tato měla borůvkovou a čokoládovou chuť. Prý ta čokoládová byla lepší. :-)

Dortíček z lesního ovoce se na stole také objevil dvakrát.

A pak ještě nějaké další pití, všechno jsem nefotila.

Setkání jsme si všechny vychutnaly, a to nejen na jazýčku,

ale že jsme se každá o každé dozvěděly, jak nyní žije.

Bylo to velmi příjemné setkání a slíbily jsme si, že určitě brzy zopakujeme.

Nalákala bych tady někoho z vás na nějakou dobrůtku? Na jakou? :-)

pátek 15. dubna 2016

Orel

Orel byl vybaven kamerou a vzlétl z nejvyšší budovy světa - Burdž Chalífa v Dubaji.

Co je překvapivé - jeho hladký let, během kterého si pták vybral vyhlídkovou cestu tak, aby ve velkém městě rozpoznal a našel jednoho jediného člověka - svého majitele, ošetřovatele a trenéra.

Podívejte se na ten sešup z výšky ke konci letu, když zahlédne a pozná z letové výšky svého ošetřovatele. Je to neuvěřitelné jaký zrak a jakou pozorovací schopnost orel má, když v tomto ohromném městě najde

toho jediného správného člověka.

http://www.flixxy.com/world-record-eagle-flight-from-worlds-tallest-building.htm?utm_source=nl

čtvrtek 14. dubna 2016

Most v Číně

V čínském národním parku Š'-niou-čaj se rozhodli, že vymění dosavadní dřevěný most za skleněný. Vyrobili tak nejdelší skleněný most na světě, jehož délka je 300 metrů a který visí 180 metrů nad zemí. Z Mostu hrdinů, jak se mu začalo ihned přezdívat, se stala velká turistická atrakce. Návštěvníci si samozřejmě chtějí vyzkoušet, jaké to je chodit nad propastí. Není to rozhodně pro každého, lidé, kteří mají strach z výšek, nemusí být schopni most vůbec přejít. Děsivý přitom není jen pohled pod nohy, ale i samotná chůze po něm.Podle prvních návštěvníků se totiž most znatelně chvěje. Čínští inženýři se ovšem dušují, že žádné riziko návštěvníkům nehrozí - použité dvojité bezpečnostní sklo je prý až 25× pevnější, než běžná okenní tabule.

KLIKNI ZDE

pondělí 11. dubna 2016

Film dle místa natáčení

Klikni na odkaz a ukáže se Ti obrázek světadílů. Klikni třeba na
Evropu a nabídne Ti to asi 82 filmů.
V pravém okně si myší najdi třeba Norsko, klikni a už tam máš krásné

filmy o Norsku, prostě paráda.

Vše komentované v češtině.
Tak si to užij a ještě jednou krásný den.

http://www.bushmanfilm.com

neděle 10. dubna 2016

Magie stromů. Které a proč je objímat.

Pokud máte chvilku času a chcete udělat něco dobrého pro sebe, doporučuji shlédnout toto video. Je to jen šest minutek a může vám to pomoci. O léčivých silách stromů vím, není na škodu si něco připomenout. Možná se dozvíte i něco nového, stejně tak jako já.

Taky někdy objímáte stromy? Věříte v jejich magii?

sobota 9. dubna 2016

Česko, země příběhů

Vyberte destinaci

Českou republiku jsme rozdělili na 40 geografických destinací.

Každá z nich obsahuje až 8 silných životních příběhů, které se pojí ke konkrétnímu místu.

Cestujte, seznamujte se s nimi a těšte se z jejich objevování!

http://www.ceskozemepribehu.cz/destinace

pátek 8. dubna 2016

Bratislava

Bratislava - panoptikum 3D

http://www.bratislava-city.pano3d.eu/

Projděte se po Bratislavě. Já tam ještě nebyla, tak tuto možnost vítám. :-)

čtvrtek 7. dubna 2016

21 babiččiných rad novorozené vnučce

Kdybych byla mohla napsat tenhle dopis před čtvrtstoletím tvé mamince, to by bylo bezva! Jenže tenkrát mi bylo jen pětadvacet a nad ničím podobným jsem nepřemýšlela. Měla jsem spoustu různých jiných starostí: ráno jsem musela malou nakrmit, odvézt ji do jestlí, honem utíkat na přednášky a večer ji zase vyzvednout, doma uvařit večeři. Tvůj děda pracoval v noci a když maminka plakala až do rána, nikdo mě u ní nevystřídal. Ale v tomhle nejde jen o nedostatek času. V pětadvaceti dokážeš podle rady leda tak udělat míchaná vajíčka. No, nejsem si moc jistá, že teď v padesáti vím o životě o moc víc, než tenkrát. Ale jsem konec konců tvoje babička a ať chceš nebo ne, máme mnoho společného. Moc bych ti přála, abys byla v životě šťastná.

1. Neboj se upadnout

Z kola, z houpačky, na bruslích, nebo i jen tak na rovině. Bude to bolet (někdy hodně), ale zase se naučíš být obratná, rychlá a zvednout se, i když ti bude do pláče.

2. Neboj se psů

Protože tví rodiče mají dva, my s dědou tři a já doufám, že si je všechny zamiluješ, protože jinou volbu prostě nemáš. Promiň.

3. Neboj se říkat, co si myslíš

Nejsi vůbec povinna být za "dobře vychovanou holčičku" a mlčet, když se chceš o něco pohádat. Nejsi povinna skrývat své názory ani kvůli "kamarádství" ani kvůli "lásce". Jestli někdo nechce vyslechnout tvůj názor, nebo si dělá nároky na tvou "loajalitu", ať jde k čertu s takovým kamarádstvím nebo láskou.

4. Neboj se přiznat chybu. Nestyď se omluvit

To umějí jen velmi silné dívky. A v takovou ty vyrosteš. Je opravdu hodně těžké říct: "Promiň, neměla jsem pravdu. Můžu udělat něco, abych to napravila?". Ale když se tohle naučíš, nikdo nad tebou nemůže zvítězit.

5. Neboj se špatného hodnocení

A nejen ve škole ( i když ve škole taky). Nějaká čtyřka nebo pětka tě nesmějí rozházet. Zjistíš aspoň, kde jsou tvá slabá místa a na čem musíš zapracovat. Pamatuj si, že špatné hodnocení neznamená, že špatná jsi ty sama. Je to pouze motivace k dalšímu jednání.

6. Neboj se prohry

Prohra je stejná, jako když upadneš. Čím víc to bolí, tím užitečnější to je. Když jsi prohrála (v biologické olympiádě nebo v boji o nejpěknějšího kluka ve třídě), zvětšilo to výrazně tvoji šanci na výhru příště. Vždyť teď už budeš vědět, kde je tvé slabé místo.

7. Neboj se být neoblíbená

Za prvé, stejně to přejde. A za druhé, tvá "neoblíbenost" se může stát výtečným důvodem, aby ses pustila do něčeho neobvyklého. Zatímco všechny ty "královny a králové" budou vysedávat na večírcích a trávit čas v hospodě nebo zíráním na Internet, ty se můžeš naučit skvěle střílet, jezdit na koni, mluvit ve farsí a cvičit tučňáky. Ve dvaceti budou všichni ti "oblíbení" ještě u Internetu, ale ty pojedeš na svoji první expedici do Antarktidy.

8. Neboj se zamilovat

Stejně se to jednou stane, jsme už takové. Takže se tomu nebraň a raduj se z toho, že jsi konečně vyrostla.

9. Neboj se mu o tom říct

Co můžeš ztratit? Bude-li k tomu lhostejný, přestaneš na něj myslet a najdeš si takového, který na tvoje city odpoví. Ale co kdyby tě taky miloval? Zamysli se nad tím sama. Třeba se taky bojí ti o svém citu říct, protože má strach, že uslyší tvé "ne". Ach tak -ty myslíš na "ženskou hrdost"! Jenomže ty, které ti o ní budou vyprávět, ti často prostě jenom závidí. Protože tobě už se TO přihodilo.

10. Neboj se prvního polibku

Věř babičce, že je to něco úžasného! A jestli se budeš bát, že se přece neumíš líbat a budeš vypadat jako "husa", tak jsi husa. Všechny ženy se umějí krásně líbat! Polibky máme zkrátka v genech.

11. Neboj se prvního milování

Jenom prosím tě, ať je to s tím, koho budeš mít ráda. A pojisti se předem před možnými následky.

12. Neboj se se nevdat

Ani za mých časů ženská, která zůstala sama, nebyla nic divného. Takže až budeš dospělá, nebude nikomu nic do toho, jestli máš nebo nemáš na prstě snubní prstýnek. Všimla jsem si, že moje kamarádky, které žijí samy, nežijí o nic hůře nebo méně zajímavě než já a často je jejich život dokonce zajímavější a zábavnější (ne že to řekneš dědovi).

13. Neboj se vdát

Vetřelec na vlastním území - to je hotová hrůza. Snaž se proto najít člověka "své krevní skupiny" a pak ti to vyjde a nenaštve tě ani věčně nezavřená tuba se zubní pastou. A navíc bude mít kdo ráno venčit psy.

14. Neboj se porodu

Nebudu ti lhát, bolí to pořádně. Ovšem medicína se rozvíjí, takže možná tenhle problém už pro tebe problémem nebude. A navíc - stojí to za to. Ostatně v našem rodě ženské rodí rychle a na další dítě obvykle myslí půlhodiny potom, co uviděly to první…

15. Neboj se rozvodu

Pokud k tomu dojde - stát se může všechno - jen tak, pro něčí hloupost, nebo z něčí viny, určitě nepropadej zoufalství a nenech se tím zničit. Rozvod není žádný konec, je to jen nový začátek, možná dokonce něčeho ještě krásnějšího.

16. Neboj se samoty

Víš, v jistou chvíli je samota dokonce to nejlepší, co se ti může přihodit. Vždyť ne každý dostane příležitost žít s tím skutečně nejrozumnějším a nejbližším člověkem - se sebou samým. Když ti to vyjde, vychutnej si tuhle možnost naplno. Jenže dlouhá samota ti stejně nekyne, já naši famílii dobře znám.

17. Neboj se být silná

Možná ti někdo bude říkat, že žena má být (nebo má aspoň předstírat, že je) slabá. Aspoň já jsem to slyšela mockrát. Takže poslechni starou bábu. Ženské nejsou nikomu ničím povinny, ne že nějaké musejí být! A se silnými ženami bývají také ti nejsilnější a nejlepší chlapi.

18. Neboj se být divná

Já aspoň se nebojím!

19. Neboj se plakat

Možná se zeptáš, jak to jde dohromady, být silná a plakat. Říkám ti: slzy, to je právo silných. Protože když jsem silná, dělám to, co chci. Když chci, tak brečím, když se chci smát, tak se směju a když se mi chce, tak nezavírám tubu od pasty.

20. Neboj se zkoušet nové věci

A není důležité, kolik je ti let a co tomu řeknou lidi. Ber si od života všechno, co ti nabízí, ber si to vší silou. A je úplně fuk, jak moc bláznivě působí tvoje přání na jiné lidi. Jestli tě například v padesáti napadne koupit si motokáru, odvaž se a kup si ji. Některé babičky to už udělaly.

21. Neboj se stárnout

Není to nic hrozného, i když je to trochu zvláštní. Zato si ale více vážíš života, silněji miluješ a cítíš se svými blízkými a krom toho píšeš obšírná psaní vnučkám. Měj své blízké ráda ze vší síly, dokud jsou s tebou. Láska nikdy nezmizí.

Nelezeno na www.ProNáladu.cz

středa 6. dubna 2016

Dvacet životních rad

Dvacet životních rad od těch, kterým je přes šedesát

Průzkum mezi šedesátníky a staršími na téma: "Jakou radu byste dali současným mladým lidem?", vypadal jako poměrně jednoduchá záležitost. Přesto však některé z odpovědí byly naprosto nečekané.

Přečtěte si rady, které uvedli prakticky všichni účastníci průzkumu. Určitě je lepší poučit se hned a nemuset později litovat.

Často se říká, že dobrá práce je ta, která člověka těší každý den. JE TO MYLNÉ TVRZENÍ. Dobrá práce je taková, kterou zkrátka dokážete většinu pracovních dnů snášet a která přitom pokryje všechny vaše výdaje. Téměř nikdo nemá práci, kterou by zbožňoval každou vteřinu.

Roky strašně uletí. Nevstupujte do manželství příliš mladí. Žijte naplno, CESTUJTE, buďte aktivní. Kolik máte peněz není důležité. Vezměte batoh a jeďte tam, kam si to můžete dovolit. Dokud nemáte děti, neutrácejte za věci. Za jakékoli věci. Podívejte se do světa. Najděte bod na mapě a jeďte.

Nic neberte příliš vážně. I když je život občas ubohý a beznadějný, zkuste se usmát nad tím, jak vás přimáčknul.

Přítel je ten, kdo pomůže, i když mu zavoláte ve dvě v noci. Všichni ostatní jsou jen známí.

Nejdůležitějším člověkem ve vašem životě je ten, kdo ho chce s vámi sdílet. To je správný pohled na věc.

Ještě nikdo neumíral s lítostí, že v životě málo pracoval. Buďte pracovití, ale nestavte práci nad rodinu, nad přátele a konec konců i nad sebe sama!

Možná budete žít dlouho, možná krátce, to nikdo nikdy neví. Ale ať je vám dáno cokoli, o svoje zdraví se starejte právě v mládí.

Když vás život unaví, jednoduše se zastavte, zamyslete se nad svou přítomností, uvědomte si s potěšením všechno, co máte pěkného a opravdu důležitého. Trochu se uvolněte, vydýchejte. A připomeňte si, že všechno je relativní.

Jezte a sportujte tak, jako byste byl diabetik s nemocným srdcem. Tak se jím nikdy nestanete.

Máte jen jeden život. Ať se jednoho dne neprobudíte s vědomím, že už je vám šedesát a neuskutečnili jste nic z toho, o čem jste kdysi snili.

Možná, že ne až tolik hlubokomyslná rada jako ty ostatní, ale stejně: čistěte si pravidelně zuby. Problémy se zuby jsou něco hrozného.

Nemějte každou radu za bernou minci. Jistěže si můžete nechat poradit od někoho, koho si vážíte. Pak ale znovu zvažte situaci a přijměte SVÉ VLASTNÍ rozhodnutí.

Věci jsou jen věci. Nelpěte na materiálních věcech, lpěte na čase a událostech.

Úrazy, které jste utrpěli dnes, dají o sobě vědět ve stáří. I když si myslíte, že jsou dokonale vyléčené VĚŘTE TOMU!

Važte si každé chvíle a každé maličkosti. Jako mladí chceme všechno hned teď. Ale měli bychom si vážit každé kraťounké chvilky. Nejsme na světě věčně, jakkoli si v mládí dopad těchto slov plně neuvědomujeme. Měli bychom si užít každý okamžik. Nepište maily, volejte a mluvte s živým člověkem. Zajděte za maminkou, promluvit s ní, jen tak, bez důvodu. Každá chvilka je důležitá.

Ani si nevšimnete jak a děti vyrostou. Snažte se proto trávit s nimi co možná nejvíc času.

Plaťte všechny účty a vyhýbejte se dluhům.

Žárlivost zničí každý vztah. Důvěřujte partnerovi. Když ne jemu, tak komu byste vůbec mohli věřit?

I když je váš sen nesplnitelný, měli byste se snažit alespoň se mu přiblížit. Protože s postupujícím věkem bude jeho naplnění čím dál tím víc nereálné.

Když někoho potkáte poprvé, uvědomte si, že o něm NEVÍTE NIC. Znáte jeho národnost, pohlaví, věk, oblečení. Na to všechno můžete zapomenout. Nevíte nic. Stereotypy, které se nám samy cpou do hlavy protože lidský mozek zkrátka rád třídí věci do kategorií, jenom omezují váš život.

Zdroj: http://www.pronaladu.cz/