KINEMATIKA - hra

Kinematika je velmi zajímavá logická hra, ve které musíte prokázat schopnost dobrého úsudku a prostorové orientace. Pokud však máte dobrou představivost a umíte správně odhadnout úhly odrazu různých předmětů, nemusela by vám tato hříčka dělat velké potíže. Přesto se ale nejedná o nijak jednoduchou záležitost, protože po úvodních zahřívacích lehkých kolech přichází na řadu stále obtížnější a zapeklitější levely, s nimiž si poradit již není žádná hračka. Vaším úkolem je dostat fialové kolečko do čtverečku označeného hvězdičkou, pokud se vám to podaří postupujete do dalšího kola. Fialové kolečko rozpohybujete s pomocí disků, které střílíte z připraveného kanónu. Na každý level máte pouze omezený počet disků, takže si každou ránu pořádně promyslete, aby nedošlo ke zbytečné ztrátě střeliva.

Klikni sem

Metro

Katastrofický / Thriller

Rusko, 2013, 132 min

Katastrofický film sa odohráva v útrobách moskovského metra. Systém podzemnej dráhy je na pokraji kolapsu kvôli úniku vody z rieky Moskva. Voda zapĺňa čoraz viac tunelov a po krátkom čase spôsobuje globálne ohrozenie. Keďže tunely sa nachádzajú pod skoro celým mestom, v prípade, že ich nápor vody zavalí, hrozí masívny zosuv pôdy a zrútenie budov, ktoré stoja na povrchu.

(oficiální text distributora)

Ruský film, ač měl 132 min, jsem zkoukla jedním dechem. Nabídl mi ho syn s tím, že prý pro mne asi nebude. Běžně už nemusím thrillery, nějak jsem z nich vyrostla. Ale tento mne oslovil a i po pár dnech od shlédnutí na něj myslím. Napínavý děj, možný reálný katastrofický obsah, romantická zápletka. Takže film nejen se strhujícím dějem, ale měl i něco do sebe, proč stálo za to na něj koukat.

Budu ráda, když sem napíše komentář někdo, kdo film už viděl, zda má stejné dojmy. A kdo neviděl, tomu doporučuji!

Prosím nespleťte si tento film s filmem stejného názvu z roku 2004 vyrobený ve Velké Británii a Německu, ten jsem neviděla.

Dívka s cizí tváří

Řeháčková Věra

Sebevědomá Veronika cestuje s taneční skupinou do Ameriky.

Chůze přináší pohodu a zdraví

Chůze je pro člověka nejpřirozenějším druhem pohybu.

Kočičí dialog

Taky na vás doma kočičky mluví?

Odkaz je zde

Telefon

Když jsem byl ještě malý kluk, byl tatínek jeden z mála v našem okolí, co měl telefon. Vybavuji si tu krásně naleštěnou skříňku, co visela na zdi. Lesklé sluchátko měla zavěšené po straně.

Ještě jsem k telefonu nedosáhl, ale fascinovalo mě, když do něj maminka mluvila.

Pak jsem objevil, že tam někde v té báječné věci bydlí nějaká úžasná osoba. Jmenovala se "Informace Prosím" a zřejmě neexistovalo nic, co by nevěděla. Informace Prosím uměla dodat telefonní číslo kohokoli a také správný čas.

Moje osobní zkušenost s tím géniem v krabičce nastala jednoho dne, když byla maminka na návštěvě u sousedky. Hrál jsem si ve sklepě u ponku a pořádně jsem se praštil kladivem do prstu. Strašně to bolelo, ale nemělo smysl, abych brečel, protože doma nebyl nikdo, aby mě utěšoval.

Chodil jsem po domě, cucal jsem si bolavý prstíček, ve kterém to cukalo, až jsem přišel ke schodišti. Telefon! Rychle jsem si doběhl do předsíně pro stoličku a přitáhl jsem si ji k zábradlí. Vylezl jsem, vyvěsil jsem sluchátko a přidržel jsem si ho k uchu. "Informace Prosím" řekl jsem do mluvítka, které jsem měl zrovna nad hlavou. Jednou nebo dvakrát to kliklo a tichý jasný hlas mi řekl do ucha

"Informace".

"Bouchl jsem se do prstu ..." , bulil jsem do telefonu a po tvářích se mi hrnuly slzy jako hráchy, když už jsem měl konečně posluchače.

"Copak maminka není doma?" ozvala se otázka.

"Nikdo není doma, jenom já," vzlykal jsem.

"Teče ti krev?" zeptal se hlas.

"Ne," odpověděl jsem. "Uhodil jsem se do prstu kladivem a ono to bolí."

"Můžeš si otevřít ledničku?" zeptala se.

Řekl jsem, že ano.

"Tak si odštípni kousek ledu a přidrž si ho u prstu," řekl hlas.

Nu a potom jsem volal "Informace Prosím" na všechno. Žádal jsem informace ze zeměpisu, a ona mi řekla, kde je Filadelfie. Pomohla mi s matematikou. Řekla mi, že ochočená deňka, tedy něco jako veverka, kterou jsem si den předtím přinesl z parku, bude jíst ovoce a oříšky.

A pak se stalo, že umřel Péťa, náš milovaný kanárek. Zavolal jsem "Informace Prosím" a sdělil jsem tu smutnou novinu. Poslouchala, a pak říkala takové ty věci, co říkají dospělí dětem, aby je uchlácholili. Ale mne to neutěšilo. Zeptal jsem se jí: "Čím to je, že ptáčkové mají tak krásně zpívat a přinášet radost do rodin jenom proto, aby pak skončili jako hromádka peří na dně klece?"

Musela cítit, jak strašně mi na tom záleží, protože tiše řekla, "Wayne, pamatuj si jednou provždycky, že jsou jiné světy, kde se zpívá."

Tak nějak se mi ulevilo.

A pak jsem byl zase jednou u telefonu "Informace Prosím". "Informace", řekl ten hlas, který už jsem dobře znal. "Jak mám správně napsat fix?" zeptal jsem se.

Tohle všechno se událo v malém městečku na pacifickém Severozápadě. Když mi bylo devět, přestěhovali jsme se přes celou Ameriku do Bostonu. Moje přítelkyně mi moc chyběla. "Informace Prosím" patřila k té skříňce z leštěného dřeva tam doma a nějak mne ani nenapadlo, že bych mohl vyzkoušet ten aparát, který trůnil na stolku v předsíni a leskl se novotou. Ale i když se ze mne stal teenager, vzpomínky na ty moje dětské konverzace mne nikdy docela neopustily.

V okamžicích pochybností a zmatku jsem si moc často vyvolával ten až nadzemsky vyrovnaný pocit bezpečí, který jsem tehdy míval. Teď jsem teprve dokázal ocenit, jak byla trpělivá, chápající a laskavá, když trávila svůj čas s malým klukem.

O pár let později, když jsem letěl na Západ na univerzitu, přestupoval jsem v Seattlu na jiné letadlo a měl jsem asi půl hodinky čas. Asi patnáct minut jsem dal řeč se sestrou, která se tam přestěhovala. A pak, skoro bez přemýšlení, jsem vytočil číslo ústředny našeho starého bydliště a řekl jsem: "Informace, prosím."

A jako zázrakem jsem uslyšel ten tichý, zřetelný hlas, který jsem tak dobře znal. "Informace."

Vlastně jsem nic takového neplánoval, ale najednou se slyším, jak říkám: "Mohla byste mi, prosím, říct, jak se správně napíše fix?"

Nastala dlouhá pomlka. A pak následovala tiše pronesená odpověď, "Tak bych řekla, že se ten prstíček mezitím už zahojil."

Zasmál jsem se. "Tak jste to opravdu vy," řekl jsem. "To bych rád věděl, jestli máte vůbec představu, jak moc jste pro mne v té době znamenala?"

"To bych ráda věděla," řekla ona, "jestli máte tušení, jak moc vaše volání znamenalo pro mne. Já sama nemám děti a těšívala jsem se na každé vaše zavolání."

Řekl jsem jí, jak často jsem na ni za ta léta myslel, a zeptal jsem se, zda se mohu zase ohlásit, až přijedu navštívit sestru.

"Prosím, udělejte to," řekla. "Prostě řekněte, že chcete Sally."

Tři měsíce nato jsem byl nazpátek v Seattlu. Na "Informacích" byl jiný hlas. Ptal jsem se po Sally.

"Jste přítel?" řekla slečna v ústředně.

"Ano, docela starý přítel," odpověděl jsem.

"Je mi líto, že vám musím říct něco takového," odpověděla ona. "Sally už pracovala posledních pár let na částečný úvazek, protože byla nemocná. Je to pět týdnů, co umřela."

Ale ještě než jsem mohl zavěsit, řekla, "Počkejte minutku, neříkal jste, že se jmenujete Wayne?" "Ano." odpověděl jsem.

"No ovšem, Sally tu pro vás nechala vzkaz, pro případ, že byste zavolal.

- Já vám to přečtu."

Ta poznámka zněla takhle: "Řekněte mu, že jsou jiné světy, kde se zpívá. On už bude vědět, co myslím."

Poděkoval jsem a zavěsil. Věděl jsem, co měla Sally na mysli.

Nikdy nepodceňujte to, jak můžete zapůsobit na ostatní.

Podařilo se vám dnes někoho zlehka pohladit na duši?

Zdroj: e-mail

Enya - Waterfall

Další písnička z mých nejoblíbenějších...

Vděčnost

Žáby jako příklad

Úloha, kterou je třeba si zapamatovat na celý život

Byla jednou jedna skupina žabek... které chtěly závodit. Chtěly se dostat na velmi vysokou věž.

Na atrakci se přišlo podívat velmi mnoho diváků, aby se nejen pokochali soutěží, ale i povzbudili žabky.

Soutěž začala...

Ale...

Z přítomných diváků nikdo nevěřil, že se některé ze žabek podaří na vrchol věže dostat.Kroutili hlavami a říkali:

"Oh, to je příliš namáhavé!!! Nikdy se jim to nepodaří!"

Nebo:

"To se jim nemůže podařit, protože ta věž je příliš vysoká!"

Žáby začaly zaostávat...

...s výjimkou jedné, která svižně postupovala výš a výš...

Diváci křičeli:

"Je to příliš únavné! Nikdo se tak vysoko nedostane!"

Jedna žabka za druhou to vzdávaly a otáčely se zpátky...

Jen ta jedna pokračovala vytrvale dál...

Vůbec to nechtěla vzdát!

Nakonec to vzdal každý kromě té jedné žabky, která se sama s obrovskými ambicemi doplahočila na vrchol věže!

Ostatní žabky, stejně jako diváci chtěli vědět, jak se podařilo právě JÍ to, co všichni ostatní považovali za nemožné.

Jeden divák přišel k žabce a zeptal se, odkud vzala tolik síly, aby se dostala až na samotný vrchol.

A tehdy se zjistilo, že...

vítězná žabka je HLUCHÁ!!!

Ponaučení?

Nikdy nenaslouchej těm lidem, kteří jsou negativní a pesimističtí...

…protože Ti kradou nejkrásnější tužby a sny, které nosíš ve své duši.

Vždy mysli na sílu slov, protože všechno, co slyšíš nebo čteš, má vliv na Tvé činy!

Takže:

Buď VŽDY … OPTIMISTA!
A navíc

Buď jednoduše HLUCHÝ, když Ti někdo poví, že neumíš realizovat své sny!

Mysli si:

Všechno se mi může povést, když to doopravdy chci!

(dostala jsem mailem)

Jmenuji se Khan

Muslim a muž trpící Aspergerovým syndromem se zamiluje do indické emigrantky. Usadí se společně v San Franciscu a založí rodinu. Jenže po tragických událostech 11. září se rodina stává terčem anti-muslimského násilí.

Rizvan Khan, muslim z Indie, se přestěhoval za bratrem do San Francisca a žije spolu s ním a jeho manželkou. Rizvan trpí Aspergerovým syndromem. Ve městě potkává Mandiru a zamiluje se do ní. Přes protesty rodiny se s ní ožení a společně si založí malý rodinný byznys. Žijí šťastně a spokojeně, ovšem pouze do té doby, než přijde 11. září a s ním teroristický útok na newyorská dvojčata - muslimové se z rázu stanou veřejnou hrozbou. Mandira je zděšená a svého manžela opouští. Rizvan je zmatený a nechápe, proč ho láska jeho života opustila. Ve snaze získat svou manželku zpět, se vydává na dojemnou a inspirující cestu napříč Amerikou. Toto je triumfální příběh o netradičním hrdinovi, jež se snaží překonat nesnadné překážky ve jménu lásky.

(oficiální text distributora)

Film se mi moc líbil, obdobně emočně laděné filmy mám ráda. Na ČSFD (Česko-Slovenské filmové databázi) je oceněn 82% ze sta, což je hodně. Film je indický, trošku delší na podívání, ale podle mne má strhující děj. Jde o smutný příběh, při kterém je dokresen obraz člověka s tímto postižením. Doporučuji.

7 kroků ke štěstí

1. Láska: Věnujte maximální pozornost vztahům s lidmi, buďte co nejčastěji

ve styku s těmi, které milujete. Milovat a být milován - to je vrchol lidské blaženosti.

2. Dělejte občas něco jiného: Po lásce je radost z práce to druhé nejdůležitější

v životě lidí. Pokud vám práce nedělá potěšení, vyhledejte si jinou. Není-li to

možné, věnujte se po práci zálibám. Čím více máte koníčků, tím lépe.

3. Kdo pomáhá tomu bude pomoženo: Buďte vždy ochotní pomoci druhým,

to vlastně - z psychologického hlediska - pomáhá i vám. Egoisté nejvíce trpí

nadbytečnými stresy, lidé zahledění do sebe umírají dříve.

4. Nečekejte na štěstí: O štěstí musíme sami usilovat. Přemýšlejte, jak se

mu přiblížit, jak ho dosáhnout. Své nápady ihned přeměňujte ve skutky.

5. Nešetřete si energii: Běhejte, tancujte, hrajte fotbal, jezděte

na kole - vyberte si jakýkoli tělesný pohyb, ale pohybujte se. Tělesná

činnost produkuje hormony štěstí, je prokázaným prostředkem proti

smutku, nespokojenosti.

6. Nehledejte překvapení: Organizujte si život, ale nepřeorganizujte ho.

Je dobré vědět, co chcete, plánujte si budoucnost. Ale udělejte občas

něco nečekaného, neplánovaného, změňte na chvíli, na pár dnů, zaběhlý

rytmus svého života.

7. Nevznášejte se v oblacích: Při své touze po štěstí zůstávejte převážně

nohama pevně na zemi. Skutečně všeho moc škodí, dokonce i štěstí,

spokojenosti, stálé pohody. Rozumný člověk sice usiluje o vrcholné štěstí,

ale ví, že i šťastný střed má mnohé do sebe.

(dostala jsem mailem)

Vratné lahve

Snímek podle scénáře Zdeňka Svěráka. Hrdinou příběhu je učitel v důchodu, který přijme brigádnické místo ve výkupu lahví v jednom pražském supermarketu. "Nová verze scénáře se víc točí kolem hlavní postavy a jeho rodiny. Táta zapojil do příběhu osobní zkušenost s podzimem života a teď to funguje - je to osobní, pravdivé a je to smutnoveselé," charakterizuje obnovený projekt filmu Vratné lahve režisér a producent Jan Svěrák. (oficiální text distributora)

České filmy mám ráda. Tedy především českou klasiku. Tento je novější, z roku 2006, a jako jeden z mála čaských novějších se mi také moc líbí. Zdeněk Svěrák má dobré filmy, a jako herec je také výborný. Obsahem je film spíše smutný, k zamyšlení, ale já se s ním docela ztotožňuji. Dokážu pochopit myšlenky hlavního hrdiny.

Tady ještě jeden obsahově bohatší komentář, který mne zaujal :

Opět ten svěrákovsky krásný ,,hezký český film"... Nejlepší český žijící scénárista Zdeněk Svěrák servíruje zase jedno ze svých dělových podání, opět ono prolnutí tragického s komickým, nádherné vychytávky a hraní si s jazykem a situační komikou, jak je u Svěráka zvykem (například geniální dialog Tkalouna s manželkou v pozadí s televizní telenovelou, která jejich rozhovoru dodává zcela nový rozměr), geniální pozorovací talent, tohle je odpozorované ze skutečného života (existenciální krize stáří, role Daniely Kolářové i její mnohaletý stereotypní manželský vztah i sexuální nezájem, stará nemohoucí žena zřejmě s Alzheimerovou chorobou, stupňující se provokování dětí během hodiny ve škole, různé lidské figurky atd.), práce s postupně odhalovanými motivy (otisky na zdi, čárky na bříšku neznámé, doučování němčiny...), různé slovní bonmoty, nádherně podaná moudra (Ovšem aby bylo vítání, musí být napřed loučení.) no a hlavně svěrákovské hlášky (Hele, nezacláněj tady a jdi si lisovat; Pracuju u lisu, proto mi kluci říkaj Úlisný...ve skutečnosti se ale jmenuju Šourek...) i bravurně zvládnuté scenáristické řemeslo (scéna postupného odhalování identity inženýra Landy v rozhovoru při jízdě autem je jednou z nejlépe napsaných za poslední dekádu v českém filmu). Výborná režisérská práce jeho syna, tohle je kvalitně odvedené řemeslo. Nádherná kamera pana Smutného, poetické pak mohou být i zdánlivě fádní momenty - například vlnění se vyprazdňujícího se horkovzdušného balonu, o ženských stehnech rýsujících se proti světlu pod látkou sukní nemluvě... Skvělé herecké obsazení a skvělé herecké výkony, nádherná a pravdivá Daniela Kolářová i stále samorostle svůj Zdeněk Svěrák (roli si napsal skutečně na tělo), skvěle hrající Jiří Macháček i Jan Budař (oba konečně excelují mimo svou zaběhlou typovou škatulku), po dlouhé době opět Pavel Landovský (vtipná aluze na Škvoreckého Černé barony, navíc nádherný paradox, kdy chartista a extrovert hraje mlčenlivého lampasáka), a mnozí další, a tentokrát pouze v miniroli Janův oblíbenec Ondřej Vetchý, mihl se i tradiční režisér Renč. Co ovšem u tohoto filmu docela selhalo, je hudba - silně patetická a sterilní hudba Ondřeje Soukupa se k filmu místy vůbec nehodila a vrcholem byl autorský písňový vstup Jaroslava Uhlíře. Severní vítr či Není nutno tedy tentokrát nereinkarnoval, tandemský tým Svěráků tady byl k jeho hudbě hodně nekritický... Product placement dnes již v českém filmu představuje nepsaný standard a tady ani mnoho nerušil. Díkybohu. Jen nepochopitelný kiks představuje scéna, kdy Tkaloun alias Zdeněk Svěrák spadne po srážce autem z kola. Buď to byl odkaz k poetice Bláznivé střely anebo vtip, který jsem já minimálně s půlkou kina nepochopili... Každopádně neuvěřitelných 1 254 282 diváků (zdroj Unie filmových distributorů) zhlédnuvších tenhle film jen v kinech svědčí o výjimečném postavení tandemu otce a syna v kontextu české kinematografie...(je to druhý nejnavštěvovanější český film od roku 1989, přičemž první je v žebříčku návštěvnosti, jak jinak, opět jejich společný film - oskarový Kolja...)

napsal Radek 99

Shape Fold - hra

Poskládej všechny části skládačky do požadovaného tvaru. Počáteční levely jsou snadné, ale později už si musíš trochu víc potrápit mozkové závity.

Klikni sem

Domácí chléb

Tak jsem zase včera upekla chleba. Peču, když mám čas, doma toho moc k snědku není

a rodina neumírá hlady a vydrží tu chvilku, kdy voní celý byt a pořád ještě není hotovo.

Tady je recept:

POTŘEBNÉ PŘÍSADY

500 g chlebové mouky (dávám i hladkou, když nemám chlebovou), 1 sušené droždí, 

300 ml vody, 2 lžičky soli, 1 lžička cukru, polévková lžíce oleje, (možno přidat 

3 stroužky česneku, když chci mít chléb česnekový nebo přidat 2 lžičky 

provensálského koření, když chci chléb provensálský).

POSTUP PŘÍPRAVY

Domácí pekárna:

Program 1 - Základní, 1 kg, pořádně propečená kůrka. 

nebo Program 8 - Těsto - pokud chci jen udělat těsto a chleba pak dopéci 

v troubě - tak jsem dělala já. Možno přidat i semínka - len, slunečnice - dát je 

až na konci kynutí, jinak se rozmašírují a nejsou vidět. 

Rozpéci troubu na 200 stupňů na 10 min a pak vložit nádobu (jenské 

oválné sklo s pečícím papírem) s těstem potřeným osolenou vodou. Snížit 

teplotu na 175 stupňů a péci 20 min. Pak opět potřít osolenou vodou a zakrýt 

vrch alobalem či víkem, aby nesesychalo a dále péci 15 min a pak zase potřít 

a otevřít vrch a dopéci asi 15 min - hlídat. Vypnu, vyjmu z trouby, potřu 

osolenou vodou a vložím na mřížku, aby zespodu nevlhlo. 

Krájím až po vychladnutí. 

Podáváme nejraději s česnekovým osoleným máslem. 

Dobrou chuť!

Forrest Gump

Zemeckisův film je brilantním shrnutím dosavadních režisérových poznatků o možnostech "comicsového" vyprávění. Formálně i obsahově nejméně konvenční z jeho snímků přesvědčuje komediálními gagy i naléhavě patetickým tónem. Jeho hrdinou je prosťáček Forrest Gump, typický obyčejný muž, který od dětství dělal, co se mu řeklo. Do života si tak odnesl několik ponaučení své pečlivé maminky a osvědčené pravidlo, jež se mu hodí mnohokrát v nejrůznějších situacích: Když se dostaneš do problémů, utíkej. Forrest proutíká školou, jako hráč amerického fotbalu i univerzi… (oficiální text distributora)

Asi tento film téměř každý zná, ale nedá mi to si ho nepřipomenout, vkládám si sem filmy, které se mi líbily a které mne citově zasáhly. A tento film mezi ně určitě patří.

Ghí - přepuštěné máslo

Vyrobila jsem si přepuštěné máslo ghí:

Tady jsem vyčetla, jak je zdravé a dobré:

Ghí je přepuštěné máslo, ale ačkoliv se z másla připravuje, má úplně jiné vlastnosti než obyčejné máslo. V ajurvédě platí za elixír života, neboť má omlazující a regenerační účinek. Ghí posiluje látkovou výměnu a obranné síly. Podle ajurvédských pozorování a vědeckých výzkumů snižuje také hladinu cholesterolu. Zároveň napomáhá detoxikaci, neboť váže jedy z těla, které jsou rozpustné v tuku, a odvádí je z těla. Ghí se používá k dušení zeleniny, k pečení a pro zjemnění chuti. Činí pokrmy stravitelnými, posiluje jejich chuť a při dušení zachovává vitaminy potravin. Navíc posiluje trávicí sílu, agni. Množství ghí však musí výt určeno individuálně - malé množství roznítí agni, přílišné jej uhasí. Posiluje zrak a ochlazuje přemírný žár. Vedle toho je přirozeným lapačem radikálů a tak ochraňuje buňky. Ghí obsahuje vitamíny A, E, niacin a minerály sodík, draslík, vápník, fosfor, hořčík a železo.

http://zdrava-vyziva.doktorka.cz/ghi-ajurvedsky-elixir-zivota/

Pokud bych někoho navnadila, tak tady je postup, jak jsem si sama vyrobila:

Do rendlíku vložím máslo nakrájené na kousky. Pomalu jej zahřívám a stále hlídám, aby se nepřepalovalo. Asi po 10 minutách se začne oddělovat pěna, rozpuštěné máslo a na dně usazeniny z mléčné bílkoviny. Lžící odstraňuji pěnu do vedlejší misky. Tuto pěnu později užiju do vaření. Přepuštěné máslo sliji přes cedník do skleničky a nechám ztuhnout.

Ghi se může uchovávat při pokojové teplotě.

Pěnu použiji u dalšího vaření do polévek, těst, při dušení zeleniny, při přípravě pokrmů z ryb.

Tady jsem nafotila, jak jsem oddělovala lžící:

A tady je názorné video, jak se dá ghí vyrábět:

Zdroj videa YouTube

Ještě doplním další zajímavé informace:

Trávení: Ghí pomáhá vyvažovat nadbytek žaludečních kyselin a pomáhá udržovat a upravovat vnitřní prostředí žaludku.

Mírné popáleniny: Stejně jako aloe, použitím ghí předejdeme puchýřům a zjizvením, pokud je včas aplikováno na kůži, přičemž hojivé vlastnosti ghí se zvyšují délkou skladování.

Mysl: Ghí podporuje všechny tři aspekty činnosti mysli: učení se, paměť a vzpomínání.

Plodnost: Zvyšuje kvalitu spermatu a vajíčka pro zdravější plod.

Rovnováha: Správně užíváno je tzv. tridóšik, vyrovnává tzv. dóši v těle - Vátu (dóša ovlivňující pohyblivost těla i mysli) a Pittu (ta kontroluje teplo a metabolismus), a je přijatelný pro Kaphu, ve zdrženlivosti.

V Ajurvédě je velice ceněné staré ghí.

Ghí starší deseti let se nazývá purána ghí a je velmi účinné při léčbě plicních a srdečních chorob. Současně je to silné tonikum pro celý organizmus. Dále je také vynikající při chronických bolestech kloubů.

Sto let staré ghí je velikou vzácností, přesto se dá ještě vyjímečně sehnat. Takové ghí je pak vskutku zázračným lékem pro nervové choroby, neurologické problémy, ostrou bolest hlavy, astma, revma, bolesti a tuhnutí kloubů, ostré pálení kůže na rukou i nohou a na nemoci očí.

Tyto a mnohé další informace se dočtete na této stránce: http://ghicko.cz/

Katarína – ČAS LÁSKY A UČENÍ OD NAŠICH DĚTÍ

Další, nové povídání s touto krásnou ženou.

Nechte se opět inspirovat. Děkuji Kataríně za sdílení.

Zdroj: YouTube

Počasí - každé město, každá vesnice

http://www.meteoskop.cz/pocasi/usti-nad-labem

Napiš nahoře do obdélníčku název města, vesnice, osady a normálně zmáčkni příslušný knoflík a ono se Ti ukáže na týden počasí v příslušné lokalitě a ještě k tomu po hodinách. :-)

Nebo zde je další odkaz:

http://presnepocasi.cz