Když od vás lidé odcházejí

Když od vás lidé odcházejí...

Nechte je jít.

Váš osud není nikdy svázán s někým, kdo vás opouští.

A neznamená to, že to jsou špatní lidé.

To jen znamená, že jejich část ve Vašem příběhu končí.

A pak ještě:

Buď, kým jsi. a říkej, co cítíš, protože na těch, kterým to vadí, nezáleží, a těm, na nichž záleží, to nevadí.

Theodor Seuss Geisel

Rozdíl mezi kamarádem a přítelem

Když Tě navštíví kamarád, chová se jako host,
ale opravdový přítel otevře a obslouží se.....

Kamarád Tě nikdy neviděl plakat,
ale příteli se chvějí ramena, když vidí Tvé slzy....

Kamarád nezná jména Tvých rodičů,
ale přítel má jejich telefonní čísla i adresy ve svém notýsku.....

Kamarád přinese lahvinku vína na Tvé narozeniny,
ale přítel přijde dříve a zeptá se, s čím Ti může pomoci
a po skončení oslav zůstane, aby Ti pomohl s úklidem...

Kamarád nesnáší, když mu voláš, jestliže už šel spát,
ale přítel se ptá, proč jsi mu tak dlouho nezavolal....

Kamarád si s Tebou rád pokecá,
ale přítel Tě vyslechne, když máš romantickou lásku i problémy...

Kamarád si myslí, že přátelství skončilo, jestliže jste se pohádali,
ale přítel Ti po hádce zavolá....

Kamarád si myslí, že jsi tady vždy jen pro něho,
ale přítel je zde pořád pro Tebe....

(Opět mailovka)

Dětské názory na lásku

Několik profesionálů se na tuto otázku zeptalo skupiny dětí starých mezi čtyřmi a osmi lety. Jejich odpovědi byly mnohem širší a hlubší, než si kdo dovedl představit.

Přesvědčte se sami:

Od té doby, co moje babička onemocněla artrózou, nemůže se už ohnout anamalovat nehty na nohou. Tak to za ní teď pokaždé dělá můj dědeček, i když sám má artrózu v rukách. To je podle mě láska.
Rebecca, 8 let

Když vás má někdo rád, vyslovuje vaše jméno tak trochu jinak. A tak prostě víte, že vaše jméno je v jejich ústech v bezpečí.
Billy, 4 roky

Láska je, když si na sebe dívka nastříká parfém a kluk použije vodu po holení a pak si spolu vyrazí ven a jeden druhého očuchávají.
Karl, 5 let

Láska je, když jdete na jídlo do restaurace a dáte někomu většinu svých hranolků a nechcete na oplátku žádné z jeho porce.
Chrissy, 6 let

Láska je to, co vás nutí se smát i když jste unavení.
Terri, 4 roky

Láska je, když maminka udělá kávu pro tatínka a usrkne, aby se přesvědčila, že dobře chutná.
Danny, 7 let

Láska je, když se s někým stále pusinkujete. A až pusinkování přestane bavit, tak pořád chcete být spolu a víc spolu mluvit. Moje maminka s tatínkem jsou takoví.
Billy , 7 let

Láska je to, co je s tebou v pokoji na tvé narozeniny, když přestaneš otvírat dárky a zaposloucháš se.
Bobby, 7 let (Neuvěřitelné!)

Když se chcete naučit někoho lépe milovat, měli byste začít u kamaráda, kterého nenávidíte.
Nikka, 6 let (potřebovali bychom o pár milionů více Nikk na této planetě).

Láska je, když řeknete klukovi, že se vám líbí jeho tričko a on ho pak nosí každý den.
Noelle, 7 let

Láska je, jako když jsou malá stará paní a malý starý pán stále přátelé, i přes to, že se už tak dobře znají.
Tommy, 6 let

Když jsem hrála na koncertě na piáno, byla jsem na pódiu a hrozně jsem se bála. Podívala jsem se na všechny ty lidi, co mě pozorovali a zahlédla jsem mého tatínka, jak na mě mává a usmívá se. Byl jediný, kdo to dělal. Pak už jsem se vůbec nebála.
Cindy, 8 let

Láska je, když maminka dá tatínkovi nejlepší kousek kuřete.
Elaine, 5 let

Láska je, když mamka vidí taťku celého smradlavého a upoceného, ale i tak o něm říká, že je větší fešák než Robert Redford.
Chris, 7 let

Láska je, když vám vaše štěně olíže celý obličej i přes to,že jste ho nechali doma samotné celý den.
Mary Ann, 4 roky

Když někoho milujete, tak se vaše řasy hýbou nahoru a dolu a odlétávají z nich malé hvězdičky.
Karen, 7 let (obdivuhodná představivost)

A na závěr -

autor a lektor Leo Buscaglia jednou mluvil o soutěži, kde měl dělat porotce. Cílem soutěže bylo najít nejstarostlivější dítě. Vítězem se stal čtyřletý chlapec. Sousedovi od vedle zrovna nedávno zemřela žena. Když chlapeček viděl muže plakat, vplížil se na jeho dvorek,vlezl mu na klín a jen tak tam zůstal sedět. Když se matka zeptala, co sousedovi řekl, chlapec odpověděl: "Nic, jen jsem mu pomohl brečet."

Buďte dětmi celý život, nestyďte se za své city!!!

Přišlo mailem - autor neznámý.

Co je tvoje

Člověk náhle zemřel...

Najednou uviděl, jak se k němu blíží
Bůh s kufrem v pravici.
"Synu, přišel čas, musíme jít."
Člověk se zeptal: "Proč tak brzy? Chtěl jsem toho ještě tolik udělat..., a zažít...

"Je mi líto, synu. Nadešel tvůj čas... musíš jít."
"Co máš v tom kufru, Bože?"
"Všechno, co ti patřilo, všechno, co bylo tvoje."
"Všechno, co mi patřilo? Chceš říct... moje věci, šaty, peníze?"
"Je mi líto, věci denní potřeby ti nikdy nepatřily, ty patřily naší Zemi."
"Tak... Moje vzpomínky?"
"Je mi líto, synu, ale ani ty nepůjdou s tebou. Nikdy ti nepatřily. Ty patřily času."
"Tak... Moje schopnosti...?
"Ani ty ti nepatří. Ty patřily okolnostem."
"Pak tedy... Přátelé, příbuzní?"
"Je mi líto, synu, ani ti ti nepatří... Oni patřili k tvé životní cestě."
"Ale manželka... A děti...?"
"Je mi líto, synu, ani ti ti nepatří. Ti patřili tvému srdci."
"Tedy... Moje tělo?"
"Ani to ti nepatřilo, to patřilo prachu..."
"Tak ... moje duše?
"Je mi líto, synu, ale tvoje duše, ta ti také nikdy nepatřila..., ta patří mně."

Zoufalý člověk vytrhnul Bohu kufr z ruky a otevřel ho. Byl prázdný!

Se slzami v očích se ptá Boha: "Nikdy mi nic nepatřilo, nikdy jsem nic nevlastnil?"

"Ale ano, synu. Každý okamžik, který jsi prožil, patřil jen tobě."

(Přišlo mi mailem, příběh se mi líbí)

Tak co, o čem si ještě myslíte, že vám patří?:-)

Edward Gibbon(1775): Jaká bude DNEŠNÍ DOBA

POJDTE SE PODÍVAT jak Edward Gibbon v roce 1775 popsal jaká bude DNEŠNÍ DOBA… neskutečné.

Edward Gibbon08.05.1737 - 16.01.1794

Edward Gibbon (8. května 1737 v Putney u Londýna, Anglie - 16. ledna 1794, Londýn, Anglie) byl jeden z nejvýznamnějších britských historiků. Zabýval se hlavně dějinami Římské říše a jeho hlavní dílo "Úpadek a pád Římské říše" patří dodnes ke klasickým.

1. Valná většina obyvatel preferuje zábavu před prací.
2. Tradiční role otců jako živitelů rodiny je zpochybňována, množí se rozvrácené vztahy a svobodně žijící matky bez otců.
3. Senioři jsou zanedbávání. Lidé pečují o domácí mazlíčky více než o svoje staré rodiče.
4. Literatura a umění se stávají bezduchým. Vytváří se planá zábava za každou cenu. Takzvaná umělecká díla jsou ošklivá, nevkusná, nic neříkající, ale přesto za ně bohatí zaplatí horentní sumy.
6. Čestná vojenská služba vlasti je odmítána, zpochybňována vysmívána a posléze zákonem zrušena. Armádu tvoří nájemní žoldneři.
7. Lidé pilně pracující jsou zesměšňováni a jako vzor se staví prázdní pokrytci, populisté, pochybní umělci a takzvané celebrity.
7. Daňové zatížení obyvatelstva stále roste a stát přerozděluje neúměrně vysoké částky. Lidé se nebojí nepracovat, protože stát se o ně vždy nějak postará.
8. Úroveň vzdělání rapidně klesá.
9. Státní dluh roste do nikdy nesplatitelné výše.
10. Přestává se vyrábět a pěstovat, protože výroba doma je moc drahá a potraviny a výrobky se dovážejí ze satelitních zemí.
11. Kdo se dostal do pozice, kde může ze státního krást, většinou tak činí. Postižitelnost těchto zločinů je velmi malá.
12. Početí a výchova dětí je vnímáno jako obtěžující a dětí se rodí stále méně.
13. Léty osvědčené mechanizmy, chránící poctivé před podvodníky, náhle selhávají.
14. Veřejné funkce se stávají předmětem kořisti zisku. Udělují se za úplatky, a kdo je získal, chce z nich kořistit, aby se mu vložený úplatek několikanásobně vrátil.
15. Staletími předků prověřené hodnoty - jako je čest, smysl pro povinnost, zodpovědnost, nadšení pro práci, pro dobročinnost, zápal pro věci veřejné, jsou vysmívány a zesměšňovány.
16. Šíří se cynismus.
17. Šíří se plýtvání, nestřídmost, znevažování znalostí, dovednosti a poctivé práce.
18. Do země přichází velké množství cizinců.
19. Politikové nadbíhají i luze, která si vynucuje zábavu a státní podpory (chléb a hry).
20. Občané stále na všechno nadávají.

Tolik Edward Gibbon v roce 1775 o pádu Říše Římské.

(Přišlo mi meilem, posílám dál)

Sestry Rossovy

Tento snímek pochází z roku 1940. Věřím, že toto trio by mělo určitě našlápnuto na vítězství ... pokud nechcete poslouchat zpívanou část, přesuňte se na cca 1minutu vpřed ...

Nehoda

Tomáš se podíval ještě jednou na tachometr právě ve chvíli kdy ho zachytil radar. Nestihl už zpomalit. 78 km/h přes obec. Bylo to už potřetí, co ho tento rok chytili..... "CO TU ZASE K ČERTU DĚLAJ."

Policajt, který ho zastavil, vystoupil z auta a s blokem v ruce pomalu přicházel k Tomášovu autu.... "Je to Karel, nebo není?" Uniforma ho trochu změnila, ale opravdu byl to Karel z kostela.

Tomáš se vtiskl hlouběji do své sedačky. Bylo to horší než obvykle. Známý policajt z kostela, chytil známého z toho stejného kostela.

"Ahoj Karle. To je sranda, že se zase vidíme." "Ahoj Tomáši." Karel se neusmál.

"Vidím, že si mě zase chytil, když jsem pospíchal domů, aby jsem viděl svou ženu a děti." " Ano, je to tak. Policajt Karel se nezdál být svůj. "Poslední dny jsem odcházel z kanceláře a už jsem byl v myšlenkách na zítřejším rodinném výletě, proto jsem tak pospíchal.Kolik si mi naměřil?". "Sedmdesát". "Ale Karle, počkej chvíli. Když jsem Tě uviděl hned jsem se podíval na tachometr. Myslím že jsem jel jen 60 km/h."

Tomáš se snažil při každé další pokutě víc a víc smlouvat. Celý nervózní se díval na svou přístrojovou desku.

Karel psal něco usilovně do bloku. Proč nechce vidět řidičák a papíry od auta, tak jako vždycky, pomyslel si Tomáš. Nedočkavě povídal dál: "Pořád je to na Tvém rozhodnutí Karle. Určitě jsem porušil dopravní předpisy, ale nemohl by si pro tentokrát přívřit očko?"

Karel psal dál, potom vytrhl papír z bloku a dal ho Tomášovi. "Děkuji", sarkasticky poznamenal Tomáš, nedokázal skrýt ve svém hlase zklamání. Bez jediného slova se Karel otočil a vracel ze zpátky ke svému služebnímu vozu.

Tomáš čekal a pozoroval ho ve zpětném zrcátku. Potom otevřel složený kus papíru a byl zvědavý kolik ho ten přestupek bude stát.

To je vtip? Nebyl to žádný pokutový blok. A potom začal Tomáš číst:" Milý Tomáši, měl jsem malou dceru. Když jí bylo pět, zemřela při dopravní nehodě. Jednoduše řečeno, ten chlap, který ji srazil byl zkušený řidič ale jel moc rychle. Dostal pokutu, měl soud a potom tři měsíce v lochu a potom byl ten muž zase volný. VOLNÝ, aby mohl obejmout své dvě dcery, které měl.

Já jsem měl jen jednu. Budu muset čekat až jí budu moci znovu obejmout v nebi. Tisíckrát jsem se pokoušel tomu muži odpustit. Možná, že jsem to i dokázal, ale na NÍ musím myslet stále, dokud budu naživu. I teď.

Dávej si prosím za volantem pozor, POSPÍCHEJ POMALU, Tomáši. Můj syn je to jediné CO mi ještě zbylo.... zdravím Tě Karel."

Tomáš se otočil a viděl Karla odcházet. Ten se znovu vracel k policejnímu autu, nastartoval a odjel. Tomáš se na něho upřeně díval, dokud mu nezmizel z očí. Až po několika minutách se pomalu rozjel směrem domů. Cestou poctivě dodržoval předepsanou rychlost, byl ostražitější a na přechodech pro chodce poctivě pouště chodce. Uvědomil si, že najednou dělá věci, na které nebyl zvyklý. V duchu se modlil a prosil o odpuštění a když přišel domů objal svojí překvapenou ženu i obě dcery pevným stiskem.

ŽIVOT JE VELMI CENNÝ. ZACHÁZEJME S NÍM SVĚDOMITĚ A OPATRNĚ. NIKDY NEZAPOMEŇ, ŽE AUTO SE DÁ KOUPIT VŽDYCKY, ALE LIDSKÝ ŽIVOT...

Dostala jsem mailem, podělím se. A jak jste na tom vy? Řídíte auto? Překračujete dovolenou rychlost? Asi se tu všem nebude chtít přiznávat, jak na tom jsou. Ale třeba rozšíření tohoto mailu může pomoci a někdo, i když třeba nenapíše komentář, se zamyslí.

Konverzace s Bohem

Jednoho dne se Bůh zeptal Sv. Františka ....

Bůh: Franto, ty víš všechno o zahradách a přírodě, co se to děje tam dole na zemi? Co se to stalo pampeliškám, fialkám, sedmikráskám a těm dalším věcem, které jsem před věky vysázel? Měl jsem perfektní bezúdržbovej zahradní plán. Ty rostliny rostly v jakékoliv půdě, vydržely sucho a hojně se samy množily. Nektar z dlouhotrvajících květů přitahoval motýly, včely a hejna zpěvných ptáků. Očekával jsem tedy, že už uvidím krásné zahrady plné barev a květů. Ale všechno co vidím jsou zelené fleky...

Sv.František: To všechno ten kmen, který se tam usadil, Pane. Říkají si Příměšťáci. Začali říkat tvým květinám "plevel", ze všech sil je hubí a nahrazují trávou.

Bůh: Trávou? Ale to je tak nudné! Není to barevné. Nepřitahuje to včely, motýly, ani ptáky, jenom ponravy a žížaly. Je to citlivé na teplotní změny. Chtějí tihle Příměšťáci opravdu aby tam rostla tráva?

Sv.František: Očividně, Pane. Podstupují při jejím pěstování velké utrpení. Začnou každé jaro hnojit a hubí všechny ostatní rostliny, které se v trávníku objeví.

Bůh: Jarní deště a teplé počasí pravděpodobně způsobuje, že tráva roste opravdu rychle. To musí být Příměšťáci velice štastní.

Sv.František: Vypadá to, že ne, Pane. Jakmile trochu povyroste, sekají jí někdy i dvakrát do týdne.

Bůh: Oni jí sekají? Suší jí jako seno?

Sv.František: Nikoliv, Pane. Většina z nich jí hrabe a dává do pytlů.

Bůh: Do pytlů? Proč? Je to cenné? Prodávají to?

Sv.František: Ne Pane, právě naopak. Platí za odvoz.

Bůh: Tak počkej chvilku: Oni to hnojí aby to rostlo, a když to roste, tak to sekají a platí za to, aby se toho zbavili?

Sv.František: Ano Pane.

Bůh: Tihle Příměšťáci musí cítit velkou úlevu v létě, když vypínáme déšť a zapínáme horko. To dozajista zpomalí růst trávy a ušetří jim to hodně práce.

Sv.František: Tomu nebudete věřit, Pane! Když tráva přestane růst tak rychle, vytáhnou hadice a platí ještě více peněz za zalévání, aby mohli pokračovat v sekání a odvážení.

Bůh: Děsnej nesmysl! Alespoň že si nechali nějaké stromy. To bylo ode mne geniální, musím se pochválit. Stromům narostou na jaře listy pro krásu a letní stín. Na podzim opadají a vytvoří přirozenou pokrývku, aby zadržely vláhu v půdě a chránily tak stromy a keře. Navíc se rozloží na kompost aby obohatily půdu. Je to přirozený cyklus života.

Sv.František: Raději si sedněte, Pane. Místo toho je Příměšťáci hrabou na velké hromady a platí za jejich odvoz.

Bůh: To není možné!! A co dělají aby chránili kořeny stromů a keřů před mrazem, a aby udrželi půdu vlhkou a nespečenou?

Sv.František: Po tom co vyhodí listy kupují něco v igelitových pytlích, co se nazývá mulč. Přivážejí to domů a rozsypávají to na místo listů.

Bůh: A odkud tento mulč berou?

Sv.František: Oni kácí stromy a rozemelou je, aby tento mulč vyrobili.

Bůh: Dóóóst!!! Už na to raději nechci myslet. Svatá Kateřino, ty máš na starosti kulturu. Jaký film je na programu dnes večer?

Sv.Kateřina: "Blbý a blbější" Pane. Je to opravdu hloupý film o ...

Bůh: To je OK, klidně to pusť. Myslím že jsem o tom už slyšel od Františka.

(dostala jsem mailem a posílám dál)

Virtuální prohlídky ČR

Prohlídky snad všech míst v republice. :-)

Klikni na odkaz ZDE.

A pak si vyberte v Abecedním seznamu svůj kraj a pak i město nebo dokonce i jeho část...

Grilování

Po dlouhých studených měsících konečně přichází letní grilovací sezóna.
Je proto důležité zopakovat si pár pravidel etikety této specifické\"outdoorové\" aktivity, vzhledem k tomu, že jde o jediný druh vaření, kterému se \"skutečný muž\" věnuje, pravděpodobně proto, že v sobě obsahuje prvek nebezpečí.

Jestliže se tedy muž rozhodne grilovat, uvede do pohybu tento sled událostí:

Běžný postup...
1) Žena nakoupí všechny potraviny.
2) Žena připraví salát, očistí zeleninu a připraví dezert.
3) Žena připraví maso na grilování a uloží ho na podnos společně se všemi nástroji a omáčkami a přinese to muži, který pohodlně sedí u grilu s pivem v ruce.

Nyní přichází to podstatné:

4) MUŽ DÁ MASO NA GRIL.

Další běžný postup...

5) Žena jde dovnitř pro talíře a příbory.
6) Žena vyjde ven, aby muži oznámila, že maso se pálí. On jí poděkuje a požádá ji, aby mu přinesla další pivo, zatím co on Situaci vyřeší.

Opět to důležité:

7) MUŽ VYJME MASO Z GRILU A ODEVZDÁ HO ŽENĚ.

Běžný postup...

8) Žena připraví talíře, salát, chléb, příbory, Servítky a omáčky. Přinese vše na stůl.
9) Po jídle žena uklidí ze stolu a umyje nádobí.

A nejdůležitější ze všeho:

10) Každý POCHVÁLÍ MUŽE a poděkuje mu za jeho KUCHAŘSKÉ UMĚNÍ.
11) Muž se zeptá ženy, jak si užila svůj volný \"Večer bez vaření\".

A po její nevrlé reakci dojde k závěru, že některým Ženám se prostě nikdy nezavděčíte.

Malování oběma rukama

Něco pro potěchu oka. Škoda, že to pokaždé hned smazal!

tady je odkaz k videu

Čtyři vtípky ze života

http://www.vtp.ic.cz/vecere.swf

http://www.vtp.ic.cz/baca.swf

http://www.vtp.ic.cz/blondyny_kulturistky.swf

http://www.vtp.ic.cz/jehovisti.swf

12 zlatých pravidel duševního zdraví

1. Pamatuj, že každé utrpení, i to největší, jednou přejde. Veškeré dění v toku času je proměnlivé. Po dešti vychází slunce, i po té nejkrutější zimě přijde zase jaro!

2. Tam, kde nemůžeš pomoci ani změnit chod věcí, nestarej se zbytečně o cizí záležitosti.

3. Nepropadej panice kvůli zodpovědnosti. Tvá schopnost a odolnost poroste tím více, čím méně se poddáváš spěchu, vzrušení a pesimismu.

4. Vyvaruj se boje proti představám. Mnozí se vyčerpávají v boji proti překážkám, které existují jen v jejich fantazii. Nezaplétej se do neplodných zálib, které nevedou k cíli. Pamatuj, že síla je jen v jednoduchosti, proto netříšti své síly!

5. Nežij v minulosti, nepřemýšlej mnoho o budoucnosti. Žij přítomností. Nic důležitého nezměníš! Znáš snad někoho, kdo se nikdy nezmýlil? Chybám se nevyhneš, přijdou-li, naprav je - není většího vítězství.

6. Rázně odlož nenávist, závist a touhu po destruktivní kritice. Kritika, která současně nepřináší pomoc a náznak, jak zlepšit špatné, je někdy horší než původní špatná věc. Tato tři zla výrazně překážejí osobní spokojenosti.

7. Netrpělivost, posměch, fanatismus, fatalismus a pesimismus ničí duševní harmonii.

8. Zažeň myšlenky o důstojném "usazeném" stáří. Buď stále zvědavý a zvídavý, snaž se uchovat smysl pro romantiku, dobrodružství a recesi. Neboj se v žádném věku nových setkání a nových úkolů.

9. Důvěřuj lidem a měj je rád. Neočekávej od nich dokonalost, ani ty nejsi dokonalý. Snaž se ocenit jejich individualitu. Jen málo lidí je vysloveně špatných. Úsměvem a duševním pohlazením prosadíš víc než přísností a tvrdostí.

10. Pozoruj své okolí a všimni si, že tvé problémy jsou v zásadě stejné jako problémy mnoha jiných. I lékař trpí bolestí, i policistu někdy dusí strach, i král pláče při smrti svého syna. Nekomplikuj si trvale svou životní roli, prostuduj ji dobře, snaž se jí rozumět a využít ji ze všech sil k pomoci těm, kteří jsou na tom ještě hůře. A pak svou roli hraj s důvěrou a odvahou, ale hlavně vždy se smyslem pro fair play.

11. Pokud ti něco vadí a můžeš to změnit, učiň tak, pokud to změnit nemůžeš, netrap se tím dále. Pokud ti něco vadí na druhém člověku, tak se s tím buď smiř anebo se mu vyhni - tak jako řeka, když narazí na horu. Snáze přeneseš vrcholek hory či změníš tok řeky, nežli změníš povahu člověka. Tvoje mysl musí mít vždy jasný cíl a stanovisko, nelze být "trochu těhotný" či sedět na dvou židlích. Nechť je i tvoje řeč jasná - ano, ano či ne, ne.

12. Poznávej sám sebe, nauč se mít rád sám sebe takový, jaký jsi a uměj sebe přijmout, uč se naslouchat svému tělu a duši a jejich signálům. Ten, kdo pozná druhé, je chytrý, avšak ten, kdo pozná sám sebe, je moudrý. A pamatuj, že bojovat proti celé armádě je daleko snazší než bojovat sám se sebou!

(Našla jsem kdesi kdysi na netu, už jsem měla dlouho uloženo v počítači, tak provětrávám. Čas od času si přečtu a osvěžím si.)

Pes nese kočku domů

Prší u nás asi stejně vydatně, už od včerejšího večera. Kočičku mám půjčenou na hlídání už měsíc, ale je doma pod střechou. Ven nemůže, i když by tam šla velice ráda, vždyť tam kdysi 10 let bydlela. Tak teď jen sedí na parapetu okna u otevřené ventilačky a počítá kapky deště a nasává vůni toho krásného, lákavého deště. A co vy? Hodil by se vám takový pomocník, který by kočičku žadonící po dešti nosil domů? :-)

Hra Cube Buster

Skvělá klasika stokrát jinak. Praskejte skupinky kostiček stejné barvy. Kostičky vám budou zespodu přibývat, ale vy se musíte snažit je udržet dole, aby nedosáhly na vrchní hranici, jinak pro vás hra končí.

Klikni ZDE

Tak s touto hrou jsem si vyhrála.

Podobná jako TETRIS, ale kostičky vým přibývají odspodu. Kdo má čas a hlavně chuť, může vyzkoušet. .-)

Ptačí budka

Už jsi viděla ptačí budku zevnitř? Ne? Pojď se podívat! :-)

Poprvé v životě jsem zjistila

Poprvé v životě jsem zjistila, že už se nemohu počítat mezi nejmladší.

Ne, nemluvím o svém těle.

I když… pokud se občas podívám do zrcadla, mohla bych upadat skoro do zoufalství! Vrásky na obličeji, jizvy na těle, břicho, které trochu každý rok povyroste…

Ale přesto není důvod před zrcadlem slzet.

Protože teď mám přece fantastické kamarády, tichý a klidný život, dobré vzpomínky z minulosti. Nikdy bych neměnila své šedivé vlasy ani nic jiného za ploché břicho... Nebudu se trápit tím, že jsem někdy jedla příliš mnoho dobrot nebo že jsem si občas koupila něco, co pravděpodobně nikdy nepoužiji…

Dovolím si čas od času chovat se tak, jak se mi líbí, tvářit se na svět tak, jak ho cítím.

Mnoho mých přátel a známých zemřelo dřív, než mohlo poznat svobodu, kterou věk přináší...

Koho například zajímá, že si čtu dlouho do noci, sedím u počítače nebo u televize, a pak mohu spát dlouho dopoledne?

Ano, někdy doma zpívám staré písničky z mládí... Ano, mohu se jít projít, kam se mi zlíbí...

Prožívám vlastně období, kdy ještě hodně mohu, ale málo musím…

Štěstím ve stáří je harmonie se sebou samým…

Štěstím ve stáří je netrpět bolestí…

Štěstím ve stáří je nesbírat věci, ale zážitky…

Stáří patří k životu tak, jako k lesu patří i staré stromy.

Mladé i staré stromy rostou pohromadě, nepřekážejí si, ale doplňují se.

Ano, život přináší i bolestné chvíle, různé smutky a bouře.

Bolest je něco, co patří k životu, a bránit se jí je dětinské.

Bolest je prožitek a v něm je obsažen lidský úděl.

Ve stáří se nám ale takové chvíle jeví daleko méně významné, protože vždy nakonec najdeme sílu se s nimi vyrovnat.

Naším úkolem je žít ve stáří tak hezky a spokojeně, aby to bylo příkladem pro mladší lidi. Neskuhrat stále, ale intenzivně prožívat to, co nám život ještě poskytuje.

Setkání s moudrým starým člověkem je obohacující. Musí ale být moudrý, nesmí to být tlachal… Život starého člověka se dá přirovnat ke galerii, v níž člověk prohlíží vše, co prožil.

Byl-li život dobrý, jsou i obrazy uchované v jeho paměti (galerii) hezké.

Žil-li mizerně, bez hlubšího zájmu o cokoliv, ani ta "galerie života" není pak hezká.

Na stáří je nejkrásnější ta svoboda! Teprve teď mohu říci ANO nebo NE.

Nikdo mě už nehoní, pracovat mohu, ale také nemusím…

Proto se nelitujme, že jsme staří. Je to výsada!

Ti méně šťastní už tu nejsou…

Pohoda, láska a hezké vztahy - to je odměna za dobrý život!

Být starý není žádná zásluha, ani přednost, ale být příjemný starý člověk - to je umění.

Zatímco pro mladého člověka je měřítkem jeho možností vlastní tělo, pro staré lidi je tělo HRANICÍ možností...

Co mám tedy dělat dál?

Je to snadné!

Spoléhat na to, co ještě v mém těle funguje dobře!

Každé ráno si mohu vybrat:

Pamatovat si problémy a hořké chvilky v minulosti… anebo cítit vděčnost za každý krásný okamžik, který je mi dán ještě dnes!

Nebudu tady žít navždy - dostatečný důvod, abych neztrácela čas pláčem a nářkem...

Není také vhodné zabývat se příliš nemocemi. Někteří staří jsou na své nemoci dokonce pyšní a chlubí se jimi.

Nemoc je jakousi omluvou za jejich špatnou náladu, vymáhají si tím ohledy okolí...

Jak málo je těch okamžiků, kdy se vzájemně s druhými potřebujeme, kdy jsme si blízcí, kdy se můžeme rukou dotknout a pohladit..

Kolik takových chvil mi ještě zbývá, kolik z nich jsem už propásla a nevyužila k tomu, abych druhého úsměvem potěšila a sama byla potěšena!?

Čas ve stáří už není "tichý a neměnný oceán", ale spíše "pádící jezdec".

Proto si času musí člověk ve stáří vážit víc než v mládí, kdy ho má dostatek a může leccos začít znova.

Ve stáří nemůže být člověk repetent!

Už má karty v rukou, musí tedy hrát co nejlíp: dobře, účelně, elegantně a nepromarnit žádnou příležitost ještě něco hezkého prožít a udělat…

A ještě pár slov o důchodu:

důchod přece není žádný milodar, který nám dávají mladší generace, ale část daní, které jsme celý život platili. Je to část naší mzdy, kterou jsme si nevybrali, ale ponechali ji státu.

Společnost naše peníze používala, investovala, měla z nich úrok.A nyní, ve stáří, nám je jako důchod po částkách vrací.

Kdyby předchozí generace, předchozí politici s těmito penězi dobře zacházeli a dobře je investovali, měli by jich dnes dost.

Pro sebe i pro nás staré.

Není přece naše vina, že to neudělali!

Šperk, hodnotný obraz, váza - zůstanou krásné, i když jsou staré…

Bez stáří by náš život nebyl celý a bez smrti by nebyl ukončen…

Kdysi jsem našla kdesi na netu a líbilo se mi to. Můžete se zamyslet také. :-)

Zábavné kočky

Jménomat

Klikni na ODKAZ ZDE, vlož své jméno nebo jméno bližních a pobavíš se.

Sedí to na vás?! :-)

Květiny v čase 2

Každý z květů byl 2dny snímán v krátkých časových intervalech.

Vznikl z toho kouzelný 3minutový záznam.

Klikni na odkaz

Staré pohlednice - najdi si své město

Dostala jsem mailem takovýto užitečný odkaz.

Najděte si své i jiné město na starých pohlednicích, jistě budete potěšeni jako já:

Klikni ZDE.

Po Tomášovi

Drama

Velká Británie, 2006, 93 min

Režie: Simon Shore

Hrají: Keeley Hawes, Ben Miles, Sheila Hancock, Andrew Byrne, Lorraine Pilkington,

Clive Mantle, Kate Fleetwood, Asa Butterfield

Obsah

Příběh chlapce, jemuž změnil život zlatý retrívr. Britský film, inspirovaný skutečnými událostmi. Je mu šest let a žije ve svém vlastním, uzavřeném světě, do něhož nepustí nikoho, kromě Mašinky Tomáše, vláčku z jednoho televizního seriálu. Kyle Graham, chlapec, u něhož lékaři - po mnohaletém snažení jeho matky - konečně diagnostikovali autismus. Jenomže zjištění, že Kyle není prostě jen zlobivé dítě, je jen první krok k tomu, aby se někdy mohl začlenit do společnosti. Aby mohl - v rámci svých možností - žít normální život. Cesta k tomu je ještě hodně dlouhá a Nicol to ví. Uvědomuje si, že to od ní i od jejího muže Roba bude vyžadovat neuvěřitelně mnoho síly, času a energie, že se budou de facto muset vzdát svého vlastního života. A je odhodlána se s tím smířit. Za ty roky se už ostatně naučila smiřovat se s ledasčím: s jeho nevypočitatelným, nervy drásajícím chováním i s útrpnými i odsuzujícími pohledy a poznámkami kolemjdoucích, když se Kyle na ulici změní ve zmítající se a vřeštící klubko rukou a nohou. Nedokáže se smířit jen s jediným: s vědomím, že autistické dítě neví, co je to mít rád, že si k ní Kyle nikdy nepřijde pro pohlazení ani objetí. A pak do jejich života vstoupí rozkošné chlupaté klubíčko - retrívr Tomáš, kterého Kyle kupodivu pustí do svého světa.

Film inspirovaný skutečným osudem autistického chlapce, jehož se díky soustředěné snaze jeho rodičů i šťastné náhodě, která do jejich rodiny přivedla psa, podařilo vrátit do života. O mimořádnou působivost snímku se zasloužil i výkon šestiletého Andrewa Byrnea, jehož si režisér vybral po více než půlročním hledání z více než dvou set dětí.(oficiální text distributora)

Film jsem shlédla před časem, moc se mi líbil. Stále se mi vkrádají do mysli útržky filmu, citace chlapce. Líbí se mi, že je film natočen podle skutečného příběhu. Kdo má rád filmy o něčem, nechť se podívá, city při shlédnutí filmu nezůstanou nedotčené.