Medová voda

Příprava medové vody

Švýcarsko - Nejslavnější hora Matterhorn

Najdi si 4 minuty volna a prohlídni si to.

Christian Mulhsuser

vystoupil třikrát na nejslavnější horu Švýcarska,Matterhorn, v době mezi srpnem a říjnem 2012, aby natočil tento film. Zůstal několik nocí ve výšce 2700 metrů, při teplotě-13 stupňů C. V takové výšce bez světelného znečištění je úžasná viditelnost noční oblohy. Užijtesi také doprovodnou hudbu Roberta Cacciapaglia.

A všimněte si, kolik meteoritů se tam objeví.

https://player.vimeo.com/video/53018096?portrait=0&badge=0&color=ff9933

Líbila se podívaná? Mně tedy ano. :-)

DOPIS

Tento dopis z roku 1693, který byl nalezen ve starém chrámu v Baltimore (USA), mluví k nám, lidem 21. století, řečí nesmírně naléhavou. Každý, kdo prožije jeho hloubku, získá nevyčíslitelné bohatství trvalé hodnoty.


M Ů J S Y N U N E B O D C E R O!

Přichází čas, kdy budu muset nastoupit cestu, ze které není návratu. Nemohu tě vzít s sebou, zanechám tě zde, ve světě, kde dobrá rada je vždy cenná. Nikdo se přece nenarodil moudrý. Každý potřebuje zkušenosti a čas. Žil jsem a pozoroval svět déle než ty, a proto věř, že není všechno zlato, co se třpytí.

Viděl jsem padat mnoho zářivých hvězd a také jsem viděl, jak se zbortilo mnoho bariér, na které lidé spoléhali. Dnes ti chci dát několik rad, abys i ty věděl(a), k čemu jsem dospěl a co mě naučil čas.

Uprostřed hluku a chvatu buď klidný a trpělivý(á). Mysli na klid a mír, který může existovat jen v tichu. Ze všech svých sil se snaž, abys vycházel(a) s lidmi v míru. Svoji pravdu říkej klidně a jasně, ale vyslechni i druhé. Nezapomeň, že i ti, kteří nejsou právě učenci a kteří mnohokrát jednají těžkopádně, ti mají co říci. Vyvaruj se lidí násilnických a hlučných. Ti by do tvého života nepřinesli nic dobrého, jenom neklid.

Když se ti podaří splnit předsevzetí a dosáhneš úspěchu a uznání, buď skromný(á) i po tom. Skromnost a pokora jsou jediný trvalý majetek v běhu času. Věz, že není velké a dobré a není pravdivé to, co neobstojí před velkou Pravdou Deseti přikázání. Proto se pevně drž dobrého a nikdy nikomu nepřej zlé.

Pamatuj si, milý(á) synu,dcero, že Pravda se nikdy neřídí podle nás, ale my se musíme řídit podle Pravdy.

Nikoho se neboj víc než sebe samého. V našem nitru však sídlí soudce. Je jím svědomí, které nezklame a na něm záleží víc než na souhlase celého světa. Nic nečiň proti jeho radám. Navždy si pamatuj, že mluví velmi tiše, a když ho budeš ustavičně přehlížet, ztichne úplně. Toho se vyvaruj!

Uč se od druhých a kde se mluví o moudrosti Světla, svobodě a pokoře, tam vždy bděle naslouchej. Když tě někdo bude chtít učit moudrosti, nejdřív se mu podívej do tváře a do očí, protože věčné hodnoty může rozdávat jen ten, kdo je sám vlastní. Neuč jiné dokud sám nejsi moudrý. Čiň dobře a nestarej se o odměnu. Svou práci vždy dělej s plnou zodpovědností a do cizích záležitostí se nepleť.

Nikomu nelichoť a sám lichocení nepřijímej. Neříkej vše, co víš! Avšak dávej si pozor, co říkáš. Buď ochoten vyslechnout každého, ale sám se nesvěřuj! Nečiň těžké srdce žádnému děvčeti,chlapci. Pamatuj, že tvá matka(otec) byla také děvčetem,chlapcem.

Vždy v sobě posiluj touhu konat dobro. Také se denně v tichosti zahloubej do myšlenek o životě a smrti, abys jednou mohl s klidnou myslí a nezatíženým svědomím odejít z tohoto světa.

To, co nazýváme smrtí, je jen přeměna k novému bytí. Učiň všechno, abys na druhý břeh odcházel s láskou a úctyplnou bázní k svému Stvořiteli, kterého jsi poznal v Jeho dílech a vyznal jej svým životem!

(přišlo mi meilem)

To k vánocům patří

Poslechněte si příjemnou vánoční hudbu s pohledem na milé vánoční obrázky:

http://www.youtube.com/embed/xsM3wkTwgHc

Poprvé v životě jsem zjistila

Poprvé v životě jsem zjistila,

že už se nemohu počítat mezi nejmladší. Ne, nemluvím o svém těle.

I když… pokud se občas podívám do zrcadla, mohla bych upadat skoro do zoufalství! Vrásky na obličeji, jizvy na těle, břicho, které trochu každý rok povyroste…

Ale přesto není důvod před zrcadlem slzet.

Protože teď mám přece fantastické kamarády, tichý a klidný život, dobré vzpomínky z minulosti. Nikdy bych neměnila své šedivé vlasy ani nic jiného za ploché břicho...

Nebudu se trápit tím, že jsem někdy jedla příliš mnohodobrot nebo že jsem si občas koupila něco, co pravděpodobně nikdy nepoužiji…

Dovolím si čas od času chovat se tak, jak se mi líbí, tvářit se na svět tak, jak ho cítím.

Mnoho mých přátel a známých zemřelo dřív, než mohlo poznat svobodu, kterou věk přináší...

Koho například zajímá, že si čtu dlouho do noci, sedím u počítače nebo u televize, a pak mohu spát dlouho dopoledne?

Ano, někdy doma zpívám staré písničky z mládí... Ano, mohu se jít projít, kam se mi zlíbí...

Prožívám vlastně období, kdy ještě hodně mohu, ale málo musím…

Štěstím ve stáří je harmonie se sebou samým…

Štěstím ve stáří je netrpět bolestí…

Štěstím ve stáří je nesbírat věci, ale zážitky…

Stáří patří k životu tak, jako k lesu patří i staré stromy.

Mladé i staré stromy rostou pohromadě, nepřekážejí si, ale doplňují se.

Ano, život přináší i bolestné chvíle, různé smutky a bouře.

Bolest je něco, co patří k životu, a bránit se jí je dětinské.

Bolest je prožitek a v něm je obsažen lidský úděl.

Ve stáří se nám ale takové chvíle jeví daleko méně významné, protože vždy nakonec najdeme sílu se s nimi vyrovnat.

Naším úkolem je žít ve stáří tak hezky a spokojeně, aby to bylo příkladem pro mladší lidi.

Neskuhrat stále, ale intenzivně prožívat to, co nám život ještě poskytuje.

Setkání s moudrým starým člověkem je obohacující. Musí ale být moudrý, nesmí to být tlachal…

Život starého člověka se dá přirovnat ke galerii, v níž člověk prohlíží vše, co prožil.

Byl-li život dobrý, jsou i obrazy uchované v jeho paměti (galerii) hezké.

Žil-li mizerně, bez hlubšího zájmu o cokoliv, ani ta "galerie života" není pak hezká.

Na stáří je nejkrásnější ta svoboda! Teprve teď mohu říci ANO nebo NE.

Nikdo mě už nehoní, pracovat mohu, ale také nemusím…

Proto se nelitujme, že jsme staří. Je to výsada!

Ti méně šťastní už tu nejsou…

Pohoda, láska a hezké vztahy - to je odměna za dobrý život!

Být starý není žádná zásluha, ani přednost, ale být příjemný starý člověk - to je umění.

Zatímco pro mladého člověka je měřítkem jeho možností vlastní tělo, pro staré lidi je tělo HRANICÍ možností...

Co mám tedy dělat dál?

Je to snadné!

Spoléhat na to, co ještě v mém těle funguje dobře!

Každé ráno si mohu vybrat:

Pamatovat si problémy a hořké chvilky v minulosti… anebo cítit vděčnost za každý krásný okamžik, který je mi dán

ještě dnes!

Nebudu tady žít navždy - dostatečný důvod, abych neztrácela čas pláčem a nářkem...

Není také vhodné zabývat se příliš nemocemi. Někteří staří jsou na své nemoci dokonce pyšní a chlubí se jimi. Nemoc je jakousi omluvou za jejich špatnou náladu, vymáhají si tím ohledy okolí...

Jak málo je těch okamžiků, kdy se vzájemně s druhými potřebujeme, kdy jsme si blízcí, kdy se můžeme rukou
dotknout a pohladit.

Kolik takových chvil mi ještě zbývá, kolik z nich jsem už propásla a nevyužila k tomu, abych druhého úsměvem potěšila
a sama byla potěšena!?

Čas ve stáří už není "tichý a neměnný oceán", ale spíše "pádící jezdec".

Proto si času musí člověk ve stáří vážit víc než v mládí, kdy ho má dostatek a může leccos začít znova.

Ve stáří nemůže být člověk repetent!

Už má karty v rukou, musí tedy hrát co nejlíp: dobře, účelně, elegantně a nepromarnit žádnou příležitost ještě něco hezkého prožít a udělat…

A ještě pár slov o důchodu: důchod přece není žádný milodar, který nám dávají mladší generace, ale část daní, které jsme celý život platili. Je to část naší mzdy, kterou jsme si nevybrali, ale ponechali ji státu.

Společnost naše peníze používala, investovala, měla z nich úrok. A nyní, ve stáří, nám je jako důchod po částkách vrací.

Kdyby předchozí generace, předchozí politici s těmito penězi dobře zacházeli a dobře je investovali, měli by jich dnes dost.

Pro sebe i pro nás staré.

Není přece naše vina, že to neudělali!

Šperk, hodnotný obraz, váza - zůstanou krásné, i když jsou staré…

Bez stáří by náš život nebyl celý a bez smrti by nebyl ukončen…

(Přišlo mi meilem, ráda se podělím)

Kalkulačky

Kalkulátory pro výpočet téměř čehokoliv:

KLIKNI ZDE

Příběh o motýlovi

Jednoho dne se v zámotku objevil malý otvůrek; člověk seděl a několik hodin pozoroval motýla, jak se usilovně snaží protlačit tělo tímto malým otvůrkem ven. Pak se zdálo, jako by byl stále na jednom místě. Zdálo se, že se dostal tak daleko, jak mohl a že se už dále dostat nemůže. Člověk se tedy rozhodl motýlovi pomoci: vzal nůžky a zámotek rozstříhl. Motýl se z něj pak snadno dostal. Měl však scvrklé tělo, byl drobný a měl svraštělá křídla. Člověk pokračoval v pozorování, protože čekal, že se křídla každou chvíli rozevřou, zvětší a rozšíří, aby byla schopna nést tělo motýla a aby byla pevná. Nic z toho se nestalo! Motýl ve skutečnosti strávil zbytek života lezením se scvrknutým tělem a svraštělými křídly. Nikdy nebyl schopen létat. Člověk ve své laskavosti a dobrém úmyslu nepochopil, že omezující zámotek a zápas nutný k tomu, aby se motýl dostal přes drobný otvůrek, je způsob, jakým příroda vytlačuje tekutinu z těla motýla do jeho křídel, aby byl schopný létat, až se jednou ze zámotku osvobodí. Někdy jsou zápasy přesně tím, co v životě potřebujeme.

Pokud by nám bylo umožněno jít životem bez překážek, tak by nám to mohlo uškodit. Nebyli bychom tak silní, jak bychom mohli být. Nikdy bychom nebyli schopni létat.

Chtěl jsem sílu...... a dostal jsem potíže, aby mě posílily.
Chtěl jsem moudrost... a dostal jsem problémy, abych je řešil.
Chtěl jsem blahobyt... a dostal jsem mozek a sílu, abych mohl pracovat.
Chtěl jsem odvahu .... a dostal jsem překážky, abych je překonával.
Chtěl jsem lásku..... a dostal jsem ztrápené lidi, abych jim pomáhal.
Chtěl jsem výhody............ a dostal jsem příležitosti.

"Nedostal jsem nic z toho, co jsem chtěl......, ale dostal jsem všechno, co jsem potřeboval."

Žij život beze strachu, postav se všem překážkám a věz, že jsi schopen je překonat.

Náhody neexistují, jsou to jen splněná přání a vyslané myšlenky ♥

Více zde: http://eft-terapeut.webnode.cz/products/pribeh-o-motylovi/

Smoothies z banánů a kapusty

Děláte rádi něco pro zdraví? My ano.

Třeba toto smoothies z banánů a kapusty.

Výroba je zcela jednoduchá:

Vezmeme 1 list kapusty, roztrháme na menší kousky, vložíme do mixéru. Přidáme sklenici vody, trošku kyseliny citrónové (zdravější je citrón, když ho doma máte). Spustíme mixér, mixujeme. Když jsou listy v rozdrceném stavu, vložíme na kousky rozdělené 2 banány. Postup opakujeme pro další porci.

Výsledek je takový.

Barvička je zelená, ale je to hodně zdravé.

Věříte mi?

Pár důvodů, proč je lepší býti ženou

Nalezeno na FB

1) Ve třiceti ti nezačnou padat vlasy.
2) Máš víc než jen jednu erotogenní zónu.
3) Z nosu a uší ti nerostou chlupy.
4) Ušetříš stovku měsíčně. Za Playboy.
5) Nejenom, že máš pocity, ty o nich dokážeš i mluvit.
6) Je jedno, kolik vypiješ. Pivní mozol ti nikdy nenaroste.
7) Máš vrozený talent k tomu, dávat vhodné dárky.
8) Těžké bedny s pitím nemusíš sama tahat do 6. patra.
9) Nemusíš se bát, že si někdo v bazénu všimne tvého vzrušení.
10) Podle statistik budeš žít o sedm let déle než tvůj manžel.
11) Nemusíš umět vyměnit kolo.
12) Soboty dokážeš trávit i jinak než s Rosickým, Kollerem a Bergerem.
13) Nemusíš se stydět, když se v kině rozbrečíš.
14) Nemusíš se bát, že v posteli selžeš.
15) Při čůrání na veřejné toaletě na tebe nikdo nemůže koukat .
16) I v plné hospodě se pro tebe najde stůl za předpokladu, že víš, jak využít svých zbraní.
17) Špatnou náladu a záchvaty žravosti můžeš svést na menstruaci.
18) Můžeš mít nekonečně mnoho orgasmů za sebou.
29) Nemusíš se bát, že tvoje dítě vůbec není tvoje.
20) Když se aspoň trošičku zajímáš o fotbal, leží ti všichni muži u nohou.
21) Nemusíš mít strach, že se při jízdě na kole vykastruješ o rám.
22) Máš prsa a umíš toho využít.

99 myšlenek, které vám běží hlavou při maratonu

1. "Tyjo, tady je lidí."
2. "Tohle bych přál zažít každýmu."
3. "Tři minuty do startu. Mám se dojít ještě vyčurat?"
4. "Ježiš, teď na to budu myslet a budu potřebovat."
5. "Teď fakt potřebuju."
6. "Hlavně abych nechtěl jít kadit."
7. "Šmarjá, ta fotka toho podělanýho maratonce. Nemysli na to!"
8. "Nemysli na to!"
9. "Nemysli na to!!!"
10. "Start!"
11. "To je tak pěkný, jak všichni tleskaj."
12. "Tak běžíme nebo jdeme? Nebo co?"
13. "Sakra ale už by se to mohlo trochu hnout, černoši už jsou za prvním kilometrem a my se
ještě ani nedokodrcali ke startu."
14. "Tak a už se běží, to je bezva."
15. "Sakra, zase nějakej špunt, co ty lidi vepředu dělaj? Běžte!"
16. "Do koho strkáš vole?"
17. "Uhni ty křupane, tady běžím já."
18. "Hlavně nepřepálit start!"
19. "Tyjo, fakt hodně lidí. Proč neběžej s mezerama. Kdo se jim má vyhejbat."
20. "Jsou hezký ty holčičí prdelky v těch elasťákách."
21. "Tady někdy by měl bejt první kilometr…"
22. "No tak, první kilometr, poď mi…"
23. "Aha, až tady… no, tak teď ještě 41 krát tolik…"
24. "To přece nemůžu uběhnout…"
25. "Nemysli na to!"
26. "Konečně je tu míň lidí. Akorát že všichni běžej nějak rychle…"
27. "Hlavně nepřepálit start…"
28. "Cože? Tenhle dědek mě bude předbíhat? Vole počkej dědku…"
29. "Sakra… ten jede… uf…"
30. "Běž si, stejně tě za pár kiláků klepne, počkej! Já stejně hlídám tempo."
31. "Nebolí mě náhodou lejtko? Ježiš to by byl problém… nemysli na to!"
32. "Třetí? Teprve třetí kilometr? Ještě éééé… kolikrát tolik?"
33. "Píchá mě v boku… přepálenej start?"
34. "Týhle prdelky se budu chvilku držet…"
35. "Tak týhle."
36. "Pět kilometrů se do 42 vejde éééé, čtyřikrát je dvacet, takže osmkrát, což znamená, že
éééé… že ještě sedmkrát tolik. A dva. A sto metrů…"
37. "Nemělo by tady bejt občerstvení?"
38. "Ne, tak až na desátým…"
39. "Tam přece nemůžu nikdy doběhnout…"
40. "Cha, první odpadlík. Tak nebudu poslední. Bezva."
41. "Vida, osmička jako by se nechumelilo…"
42. "Ještě éééé."
43. "Devítka. To je skoro desítka. To bude ještě třikrát tolik."
44. "Občerstvení, hurá!"
45. "Proč tady maj tak málo stolů. Kdo to dělá? Uhněte! Já chci vodu a jonťák…"
46. "Vodu na hlavu, jako ve filmu, to se musí…"
47. "Ježiš teď jsem se zlil tim jonťákem, vosy, snězte si mě."
48. "Rychle dál, teď mám našlápnuto, čas je dobrej."
49. "Áááá odpadlíci… spáchali ten největší zločin a svědčili proti svým zkorumpovaným kolegům…cha cha."
50. "Ježiš, stoupání, to přece nemůžou myslet vážně…"
51. "A je to tady, krize…"
52. "Aha, tak ne, to bylo jenom to stoupání, ale opatrně. Nepřepálit první třetinu…"
53. "Patnáct… už nevnímám, už jsem v tý běžecký nirváně, prázdná hlava, teď jen na nic nemyslet a běžet."
54. "Nedejchám blbě?"
55. "Ježiš, teď mě píchá v boku jak blbě dejchám…"
56. "Mám si pustit hudbu, nebo mám počkat, až mi bude hůř?"
57. "Jestli mi bude hůř, tak to nedoběhnu."
58. "Hudba mi nemůže ublížit, pouštim."
59. "Ježiš, co to je za pomalou debilitu, to radši ticho."
60. "Radši si to zase pustim."
61. "Ještě že jsou ty prdelky…"
62. "Dvacátej kilometr a občerstvení, teď hodně jonťáku, hooodně jonťáku. A vodu na hlavu…"
63. "Celej ulepenej vopravdu, sakra …"
64. "Nemysli na nic… ještě ééé"
65. "ééééé…"
66. "Prdelky. Prdelky, prdelky."
67. "Vole nedalo by se to zkrátit?"
68. "Že bych si to střihnul tadyhle přes Rohaňák a vylezu na druhý straně vodpočatej…"
69. "Ty jo tak přeci musej dělat, to se nedá uhlídat."
70. "T-Ř-I-C-E-T. Jsem dobrej."
71. "Božíčku, všechno mě bolí. Teď se posrat jak ten maratonec, je mi to úplně jedno…"
72. "Vlastně by se tim lecos vyřešilo…"
73. "Moh bych odstoupit."
74. "Už nikdy nepoběžim maraton, takovej debil jsem, takovej debil, hlavně aby mě neviděl někdo známej, hlavně se nezastavovat."
75. "Už nikdy nic nepoběžím, už nikdy nepoběžím…"
76. "Nedřou se mi bradavky? Já normálně krvácím na bradavky. Bože."
77. "Bradavky… dejchání… kadit…"
78. "Kousek se projdu jenom."
79. "Kilometr třeba."
80. "Nebo dva."
81. "Zkusím chvilku zase běžet, ty vole jestli to zvládne tenhle."
82. "Už jenom pět."
83. "Vida, ono to nakonec jde, jak mě všechno bolí, tak už mě nebolí nic konkrétního."
84. "Jé, dědek… sice jsem ho dohnal, ale pěkně běží, je to frajer, takhle bych jednou chtěl běhat, až mi bude tolik co jemu."
85. "Nemysli na jeho prdelku."
86. "Ty vole, to to nějak uteklo, poslední kilák."
87. "Panečku, lidi jak fanděj… sem borec."
88. "Koukejte jak krásně běžím!"
89. "To je cíl, támhle to je cíl! Bože já si ani nemyslel, že se toho dožiju…"
90. "Dám si finiš jako blázen."
91. "Sakra, nepřepálit začátek finiše, ještě je to pár metrů."
92. "Ach, přepálil jsem to, to nemůžu doběhnout, dyk sebou seknu."
93. "Už jenom kousek…"
94. "Vydrž, vydrž…"
95. "Hurá"
96. "Jsem nejlepší."
97. "Ty holky s medajlema, jééé, to je skvělý, jsem boží!"
98. "Umírám… asi…"
99. "Ani kadit nemůžu…"

Rozhledna Jeřabina - Poklady lesa a luk

Dnes je to poslední (12.) článek ze seriálu o našem výletě na přehradu a rozhlednu.

První "poklad" byl toto. Měli ho myslivci na zemi u konečné otočky autobusu. Prý byla zajeta.

V lese rostly houby, takové i jiné, ale všechny nejedlé. :-)

Nafotila jsem i nějakou včelu či vosu.

Tato konkrétně odpočívala na zábradlí na přehradě.

A náprstník červený. Nalezen u skal.

A ještě zlatý brouček. V lese směrem na rozhlednu.

Při návratu poblíž autobusové zastávky se pásly ovečky.

Tak to je asi vše z výletu. Jste unaveni?

Tak si v klidu odpočiňte, dejte si kafíčko a užívejte si. :-)

Rozhledna Jeřabina - Větrné elektrárny

Dnes se podíváme pohledem ze skal a z rozhledny Jeřabina v Krušných horách na větrné elektrárny.

Takhle v dáli za lesem se pomalu točily.

Přiblíženo.

A ještě více.

A tady jsou s červenými špičkami.

A přiblížená.

Jsou podél celých Krušných hor.

Zítra se s vámi rozloučím posledním (12.) článkem z výletu k přehradě a rozhledně. :-)

Rozhledna Jeřabina - zdáli

Dnes vám ukážu ještě jednou rozhlednu Jeřabinu, jak jsme ji viděli od skal.

Tady je ještě rozhledna zblízka, když od ní odcházíme.

A ještě níže pod ní...

A tady je vidět od skal.

Trošku přiblížená.

A tady na maximum, víc už to nejde.

Zítra se podíváme na ještě jedno překvápko, které jsme zahlédli z rozhledny. :-)

Rozhledna Jeřabina - Skály

Z rozhledny Jeřabina jsme zahlédly skály.

Připadaly nám docela blízko, tak jsme neváhali a šli jsme se tam podívat.

Skály nás potěšily, nečekali jsme je, bylo to pro nás něco nového.

Třeba tahle kráska, pěkná, že? Určitě má nějaké jméno.

A nebo tahle nebezpečně vyhlížející.

Na ní byly karabiny, takže je využívaná.

...

Tato se zalíbila mně. Samozřejmě jsme na ně lezli dle svých sil a možností.

Z této skály s břízkami jsme zahlédli zdáli rozhlednu Jeřabinu.

Samozřejmě jsme ji vyfotili, ukážu zítra.

Rozhledna Jeřabina - výhled

Tak jsme na rozhledně Jeřabina.

Cesta se táhla lesem nahoru. Očekávala jsem velký výhled.

Nahoře mne čekalo zklamání. Kolem nás jen samé lesy.

Kdybychom neměli pořádný foťák, neviděli bychom skoro nic.

S foťákem už to bylo lepší. Vpředu vidíme chemické závody Litvínov - Chemopetrol.

Za nimi je Mostecké jezero.

A vzadu vrcholky kopečků Českého středohoří.

Pohled na město Most.

Rozprostírá se mezi dvěma kopci vpředu.

Na kopci vlevo je hrad Hněvín.

Nápadná je nejvyšší budova SHD Komes, třetí nejvyšší v republice.

A ještě jednou - dole Chemička Litvínov, za ní Mostecké jezero, vpravo vrch Hněvín,

vlevo od něj město Most, uprostřed červená střecha přesunutého kostela v Mostě.

A vzadu kopečky Českého středohoří.

A taky jsme viděli na Milešovku, největrnější horu Čech.

Zítra se podíváme ke skalám. :-)

Rozhledna Jeřabina - zblízka

Pokračujeme cestou lesem od Janovské přehrady. Celkem jdeme 5 km vzhůru.

Nenapadlo by mne, že 5 km nahoru jsou docela zabíračka.

A ještě představa, že budu muset alespoň tuto vzdálenost dolů, uf!

Pozitivní zpráva: Našli jsme ukazatel!

A jsme tu!

Dnešní stavba na Jeřabině je vlastně původním základem původní rozhledny z roku 1884, kdy zde byla německým turistickým spolkem postavena 14 m vysoká rozhledna. Byla to dřevěná 11 m vysoká krytá dřevěná stavba s 3 m vysokým kamenným soklem. Dřevěná část ovšem odolala horskému klimatu "jen" do roku 1928, kdy jí vichřice strhla. Na podstavci byl zanedlouho poté vybudován krytý dřevěný altán. Za druhé světové války de měla německá armáda vojenskou pozorovatelnu. Dřevěná nástavba časem zanikla úplně a zbyla po ní na podstavci pouze část betonové výplně zábradlí. Na plošinu byl turisty dosazen alespoň žebřík pro umožnění přístupu. Tento stav trval do roku 2009, kdy po předchozích neúspěšných pokusech o obnovu vyhlídky byla firmou Sport areál Klíny zafinancována díky sponzorským darům oprava rozhledny. Rekonstrukce byla navržena dle projektu paní Petry Holubičkové v podobě z předválečných let, tedy dosazením kryté dřevěné nástavby včetně opravy kamenného soklu a nových schodů. Turistům začala nově opravená rozhledna sloužit 28. června 2009.

A takhle to vypadá nahoře.

Je tu i pěkná lavička, kde jsme posvačili. Jenže tu bylo docela větrno.

Oblékli jsme si mikiny, přesto nám nahoře bylo chladno.

A takhle ta rozhledna vypadá.

Zítra se podíváme na výhled z rozhledny. :-)

Janovská přehrada - Čistění potoka

I to byla pro nás zajímavá podívaná: čistění potoka přitékajícího do přehrady.

Měli na to silnou techniku - bagr s pořádnou lopatou.

Vidíte ty nánosy bláta dole v potoce?

A tady bagr lopatu plnou bláta vsype (vlije) do nákladního auta.

To auto to bláto někam odváželo do vsi nahoru.

A tady už vidíte čistý potok! Nádhera, že?

jenže je třeba čistit i prostor na konci přehrady nahoře.

A to hezky ručně.

Není každá práce jednoduchá, že?

A proto si važme práce, kterou máme.

Já si jí tedy vážím.

Zítra se konečně vzdálíme od přehrady a podíváme se na jednu pěknou rozhlednu. :-)

Janovská přehrada - zdáli

Dnes vám ukážu celou Janovskou přehradu zdáli.

Vše se ve vodě krásně zrcadlí. Na hrázním betonovém zábradlí stojí jeden z potápěčů.

Popojdeme dál a vidíme více. Všude kolem pěkné lesy.

Vstup do vody je samozřejmě zakázán.

Pohled přes přehradu na šířku.

A tady přehradní nádrž pomalu končí.

A tudy teče voda do přehrady.

Zítra se podíváme, jak se starají pracovníci vodních děl o přítok potoka do přehrady. :-)

Janovská přehrada - Pod přehradou

Pod přehradu se vydal můj muž. Mně se nechtělo dolů a zase nahoru, a on vše krásně nafotil.

Není nad to mít hodného aktivního muže! :-)

Pod přehradu se jde z kopečka po trávníku podél zdi s drátovým zábradlíčkem.

Tady jeden pohled vzhůru. Ten domeček je uprostřed přehrady.

Přehrada je krásně zdobená.

A tady je další domeček, dole, je pro vstup do hráze uvnitř.

Voda vytéká tudy, ne příliš prudkým proudem.

Jeden pohled vzhůru, závraťový. :-)

A druhý pohled vzhůru, na domeček. Tady je vidět, jak přehrada je prohnutá.

Jsem ráda, že jsem to nemusela šlapat nahoru.

Čekala nás ještě pěkná štreka lesem směr nahoru, tak jsem šetřila síly. :-)

Zítra vám ukážu celou přehradu zdáli. :-)