V roce 1966 napsal investiční analytik Harry Brown své devítileté dcerce dopis, který je dosud často citován. Brown tam dcerce vysvětloval, že nic na tomto světě - dokonce ani lásku - nelze brát jako něco daného.
Ahoj miláčku,
Jsou Vánoce a já mám obvyklý problém: vybrat pro tebe dárek. Vím, co ti udělá radost - knížky, hry a oblečení. Ale já jsem ješitný, rád bych ti dal něco, co s tebou zůstane delší dobu než jen několik dnů nebo třeba i let. Chtěl bych ti dát něco, co ti mě bude připomínat každé Vánoce. A myslím, že jsem takový dárek našel. Daruju ti jednu prostou pravdu, které jsem se učil mnoho let. Jestli ji pochopíš dnes, obohatíš svůj život na mnoho způsobů a ušetří ti to spoustu problémů v budoucnosti.
Tak tedy: nikdo ti není nic dlužen.
Znamená to, že nikdo nežije pro tebe, dítě moje. Protože nikdo není ty. Každý člověk žije sám pro sebe. A jediné, co může cítit, je jeho vlastní štěstí. Jestli dokážeš pochopit, že nikdo není povinen organizovat pro tebe štěstí, ušetříš si očekávání nemožného.
Znamená to, že nikdo není povinen tě milovat. Jestliže tě někdo má rád, pak to znamená, že je v tobě cosi zvláštního, co ho činí šťastným. Zjisti, co to je, a snaž se to ještě posílit, pak budeš milována ještě více.
Když pro tebe lidé něco dělají, děje se to jenom proto, že oni sami to chtějí dělat. Proto, že je v tobě něco pro ně důležitého, něco, co vyvolává jejich přání se ti zalíbit. Rozhodně ne proto, že by ti tím byli povinni. Jestliže tví kamarádi chtěji být s tebou, neděje se to z pocitu povinnosti.
Nikdo není povinen si tě vážit. A někteří lidé se k tobě nebudou chovat hezky. Ale ve chvíli, kdy pochopíš, že nikdo není povinen prokazovat ti dobro a že někdo se dokonce může k tobě chovat špatně, naučíš se takovým lidem vyhýbat. Protože ani ty jim nejsi nic dlužna.
Ještě jednou: nikdo ti není nic dlužen.
Lepší se musíš stát především kvůli sobě samé. Protože když se ti to podaří, lidé budou chtít být ti nablízku a budou ti chtít poskytovat různé věci za to, co jim zase můžeš dát ty. Jiní třeba vůbec nebudou stát o to, aby byli s tebou, přičemž příčina nebude v tobě. A když se to přihodí, prostě hledej jiné vztahy. Aby se cizí problém nestal tvým problémem.
Ve chvíli, kdy pochopíš, že lásku a úctu lidí kolem sebe si musíš zasloužit, nebudeš už očekávat nemožné a nebudeš zklamaná. Nikdo není povinen dělit se s tebou o majetek, o city nebo myšlenky. A pokud to udělá, znamená to, že sis to zasloužila. Pak budeš moci být pyšná na lásku, kterou sis zasloužila, na upřímnou úctu svých přátel. Nikdy však nesmíš tohle všechno brát jako něco, co ti někdo dluží, čím je ti povinen. Uděláš-li to, všechny ty lidi ztratíš. Nebudou "tvoji právem". Dobývat je a "zasloužit" si je musíš každý den.
Když jsem já sám pochopil, že mi nikdo nic nedluží, bylo to, jako bych se zbavil obrovské tíhy. Dokud jsem si myslel, že mi někdo dluží, plýtval jsem obrovským množstvím úsilí, fyzického i citového, abych dostal, co mi patří. Ve skutečnosti však nikdo není povinen se ke mně dobře chovat, nikdo mi není povinen úctou, přátelstvím, zdvořilostí nebo svým rozumem.
Když jsem to pochopil, začal jsem cítit mnohem více uspokojení ve všech svých vztazích. Zaměřil jsem se na lidi, kteří chtěli dělat věci, které jsem od nich potřeboval. To opravdu dobře funguje - u přátel, u obchodních partnerů, u blízkých lidí, prodavačů i úplně neznámých lidí. Vždycky si pamatuju, že to, co potřebuju, získám jenom tehdy, když vstoupím do světa toho, s kým mluvím. Musím porozumět jeho myšlení, pochopit, co pokládá za důležité, a konec konců i poznat, co chce. Teprve tak od něj mohu získat to, co zase chci já. Teprve když člověka poznám, můžu říci, jestli od něj ve skutečnosti vůbec něco potřebuju.
Není moc snadné shrnout v jednom dopise něco, k čemu jsem došel po mnoha letech. Možná ale, když budeš tenhle dopis číst každé Vánoce, bude ti to každý rok jasnější.
NIKDO TI NENÍ NIC DLUŽEN.
