Minimalismus a mé vzory

Dnes bych se chtěla rozepsat o tom, že již kdysi dávno mne ovlivňovali lidé svým minimalismem, aniž jsem věděla, že je to minimalismus. Moc se mi líbilo, jak si vystačili s málem. Ani nevím jak, vlastně podobně jsem nastartovala do života v počátcích dospělosti. Všeho bylo málo, bylo málo peněz, a tak vše se do nově vzniklé rodiny pořizovalo postupně. Nevím, kde se to zvrtnulo, že jsem podobně jako mnozí kolem mne pořizovala to či ono a také si dělala radosti maličkostmi. Dnes již vím, že člověk by se měl umět radovat vnitřně a ne fyzickými věcmi kolem sebe, kterými zaplácává vnitřní chudobu. Nejbohatší je ten, kdo se umí oprostit od nadbytečných fyzických věcí. A samozřejmě nejšťastnější. Kdo je vnitřně šťastný a spokojený, nepotřebuje se obklopovat mnoha nepotřebnými zbytečnostmi. Tento náhled jsem získala až po dlouhých letech. Sice to nebylo moc rychle, ale jsem ráda, že jsem minimalismus objevila.

Nejprve bych se chtěla zmínit o mých prvních vzorech, na které nemohu zapomenout:

1. Standa

Standa se stal mým prvním vzorem. Dodnes o tom ani sám neví. Byl to můj kluk. Bydlel sám v garsonce, na rozdíl ode mne, kdy jsem ještě bydlela s rodiči pod jednou střechou. Standa měl všeho pomálu, jako téměř každý mladý člověk, když začíná. Dodnes vzpomínám na jeho šatní skříň. V ní tři police, téměř prázdné. V jedné měl asi tak troje trenýrky, troje ponožky. V další tři trička, tři košile. Pak jedny náhradní rifle. Jeden oblek na tyči, jednu zimní bundu. Prostě paráda!

Prázdný prostor jsem mu již tehdy záviděla. Mohu přiznat, že i dnes.

2. Irenka

Irenka je žena ve středním věku. Má tři děti (dvě již dospělé a jednoho syna ve věku třináct let). Její manžel má také dvě dospělé děti z prvního manželství. Irenka s manželem a synem bydleli v malém bytě dva plus kuchyňský kout. Moc se mi líbilo, že jim k životu pro tři lidi stačí jen pár metrů k žití. Přesněji pouhých čtyřicet metrů. Samozřejmě k nim často docházeli na návštěvy vdané dcery s manžely a dětmi. Někdy také přespali. Přesto byli spokojeni, v pohodě. Manžel vyrobil úložné prostory, a šlo to.

3. Marie

Marii znám již mnoho let. Posledních dvacet let bydlela v menších bytech. Proto musela mít málo věcí. Nyní již bydlí sama, dcera dospěla a odstěhovala se. O to více se Marie zminimalizovala. Asi ani o tom neví. Jen říká, že nic víc nepotřebuje. Má doma opravdu jen věci, které sama potřebuje. Nějaké místo zabere její koníček sběratelství, který má počlivě uschován ve skříňkách v šanonech. Až na tento koníček - který jsem měla donedávna také - je mi vzorem v minimalismu. Jsem ráda, že už nic nesbírám, hodně se mi ulevilo.

4. Miluška

Miluška je minimalista každým coulem. Ač vychovala s manželem tři děti, vždy měla jen věci, které používala. Vše ostatní hned letělo. Nyní bydlí již pouze s manželem (děti dospěly a bydlí jinde), má doma ještě méně věcí. Vše rozdala svým dětem, kamarádkám, spolupracovnicím, kamarádům svých dětí. Hodně zmizelo v popelnicích. Nepotřebuje žádné sady nádobí navíc, skleničky, vázičky a podobné pracholapky. Není sentimentální, nežije minulostí ani budoucností. žije teď a tady. Toho bych chtěla taky docílit.

Minimalismus a mé tělo

Tady bych se mohla usmívat, ale spíše bych měla smutnět a nad sebou zamyslet: Mohla bych minimalizovat své tělo a vyhodit pár svých kilogramů? Mohla, jen zatím nevím, jak na to. Teorii znám dobře, jen to uvedení v praxi nějak chybí.

Kterou potravinu bych mohla vypustit?

Neměla bych se starat, kterou vypustit. Tělo si samo řekne, co potřebuje. Jen ve chvílích stresu se člověk přejídá nebo jí potraviny, které pro něj nejsou vhodné. Tady je třeba pracovat na své psychice. Uvědomme si, že všechny živé potraviny jsou pro člověka přínosem, a všechny mrtvé, to je zpracované, už tělu nedodávají živiny a nejsou mu k ničemu, nebo jsou spíše ke škodě a k újmě.

... (rozepsáno, pokračování později)

Minimalismus v celém bytě

Zde bych chtěla psát o drobnostech, o kterých ani nevím, že je v bytě mám. Často se mi stává, že doma narazím na věci, o kterých ani nevím, že mám. Buď si myslím, že už dávno jsem je vyhodila, nebo si ani nevzpomínám, odkud se ke mně dostaly. To je v horším případě. Mám spousty různých maličkostí, bez kterých bych se obešla, které ani spousta lidí doma nemá, případně se mí známí pousmějí, co že to doma mám, na co a proč to nevyhodím. Asi čekám na strýčka příhodu. Jenže leckdy zjistím, že čekám ne dny, týdny, měsíce, ale třeba roky nebo dokonce desetiletky, aniž jsem tu danou věc nějak využila. Ještě potřebuji hodně dozrát, abych tyto věci vyhodila, rozdala známým nebo třeba prodala, pokud by to třeba i šlo. Jo, není to pro mne jednoduché, ale měla bych se u každé věci zastavit, vzít ji do ruky a přemýšlet: Potřebuji to? Kdy jsem to naposled použila či třeba jen měla v ruce? Dokázala jsem se bez toho obejít několik měsíců, dokáži se bez toho obejít, aniž bych to měla doma v bytě? Je to tak cenné, že bych to už nikdy nemohla koupit, nikde nesehnala, nebo je to věc, kterou jsem dostala od... (dosaď si za to veškeré příbuzenstvo, známé, přátele apod) a kterou proto nemohu vyhodit? Nebo jsem tak chudá, že bych na to neměla peníze, že bych si to nemohla koupit, až bych to opravdu nutně velice potřebovala? Ve skutečnosti jsou to věci, které čas od času (třeba při úklidu nebo při hledání něčeho zcela jiného) se odkudsi záhadně vynoří a já v tu chvíli nemám čas nebo vůbec srdce to vyhodit... (rozepsáno, pokračování později)

Minimalismus v mé práci

Tady si potřebuji uvědomit, že mám příliš věcí fyzických přímo na pracovišti i u mne v počítači. Jedině pak může u mne nastat redukce. Na to pomáhá stěhování, na pracovišti to stačí být z místnosti do místnosti. Pak si člověk uvědomí, kolik vlastně věcí má a které by příště nechtěl stěhovat... (rozepsáno, pokračování později)

Minimalismus v mé šatní skříni a botníku

Tak tady mám velké rezervy. Spousta bot a pantoflí darovaných, vyhraných, zděděných - tedy vše je nové, ale nejspíš jaksi nemoderní. Tedy záleží na tom, co si člověk představuje pod pojmem spousta, pro někoho by mé věci znamenalo málo... asi toho tedy tolik nemám, ale přála bych si mít méně. Také v šatní skříni je hromádka triček, do kterých bych potřebovala pár kilo ubrat, což asi nebude tak jednoduché. Říká se, že co se rok nepoužívá, to se nepotřebuje... v tom případě bych mohla asi vyhodit tři čtvrtiny mých věcí na sebe i na obutí... (rozepsáno, pokračování později)

Minimalismus v mé kuchyni

V mé kuchyni by šlo hodně redukovat. Jenže mám problém, kde začít. A pak dál - co s věcmi, které takříkajíc nepotřebuji? Třeba začnu tím, že si myšlenky napíšu sem, třeba mne něco hned napadne. Nebo mi i někdo poradí.

Pro začátek si kuchyň rozdělíme:

1. Velké elektropřístroje

2. Drobné elektropřístroje

3. Nádobí

4. Talíře, skleničky, hrníčky, příbory, kuchyňské náčiní

5. Obsah lednice

6. Obsah mrazáku

7. Obsah potravinové skříně

1. Velké elektropřístroje

Z těchto věcí u mne stojí za zmínku na prvním místě myčka na dvanáct sad nádobí. Pro někoho velmi potřebná věc, u mne zatím zbytečná. Myčku jsem totiž měla zabudovanou dříve, než jsem měla kuchyň. Takže tady je už více než dva roky a já ji nevyužívám. Raději každý hrneček, talířek či lžičku ihned umyji. V týdnu příliš nevařím, stravujeme se převážně někde venku. A o víkendech si na myčku také nevzpomenu. Třeba ji ale budu využívat, až tu budou (někdy?!) vnoučata.

2. Drobné elektropřístroje

Další trochu nadbytečná věc je u mne sendvičovač. Mám tedy dva, jeden na dva sendviče, jeden na čtyři. Dřív jsme využívali ten na dva sendviče, jiný jsme neměli, pak jsme jaksi získali ten větší a od té doby pečeme sendviče jedině v něm. Je tu tedy dilema: vyhodit (darovat) některý? Který? Komu? Proč? Zatím tu mám ten druhý, kdyby se první někdy porouchal a musel být vyhozen. To je asi špatná myšlenka, tudy asi cesta nevede. No budu se muset učit minimalismu dál.

3. Nádobí

Hrnce, rendlíky, pánve, pánvičky... všeho je nějak moc. Původně jsem si myslela, že bych něco ze zásob přenechala svým dospělým dětem, které v současné době zakládají vlastní domácnost. Já vím, úsměvná myšlenka :-). Ale třeba náhodou se něco bude hodit!

4. Talíře, skleničky, hrníčky, příbory, kuchyňské náčiní

Tady to ani nemusím psát, všeho je nadbytek, navíc jsou tu věci, které mne neoslovují. Naopak v obchodech pokukuji po věcech, které mne lákají. Konkrétní případ - konečně po letech jsem se dostala náhodně k tomu, že vlastním potřebný počet pohárů na zmrzlinu. Jenže každý je jiný! Jen dva jsou stejné! No jak to na oslavě na stole vypadá? Hrozně! A v miskách na kompot pohár také nevypadá nejlépe! A ve skleničkách se zase k jahodě na dně nemůžeme pohodlně dostat!... Zkrátím to. Nedávno jsem si koupila sadu šesti STEJNÝCH pohárů! Hned to vypadá jinak! Jenže tu mám zase stejný problém: Co s poháry po jednom kuse? No dají se do nich dát třeba oříšky a podobné slanosti. Jenže ty se dají také vložit do jiných misek, kterých mám také nemálo. Pořád stejný problém - proč jich mám tolik? Kam s nimi? Třeba je využijí mé dospělé děti! Třeba se mi nějaký rozbije a budu ráda, že mám alespoň nějaký!

5. Obsah lednice

Snažím se kupovat věci, kolik sníme. Nevyhazujeme. Šetříme. Peněženku i ekologii a kdo ví co ještě. Zde se mi docela daří. Lednice by se dala minimalizovat - až bych si musela koupit novou, je možno přemýšlet, zda by mi nestačila menší s menší spotřebou.

6. Obsah mrazáku

Už se mi docela daří odbourat pravidelné zmrazování vařených jídel ze soboty či neděle. Stejně pak nikoho příliš nelákaly nebo nebyly tak lákavé, jako čerstvé věci. Mým zatím asi utopickým snem je jednou být bez mrazáku. Vždyť dnes jde vše pořídit jakýkoliv den v týdnu a pomalu celé dny. Už není doba, kdy by byly nedostatkové věci nebo zavřené obchody na víkend.

7. Obsah potravinové skříně

Tady mám velké rezervy. Je tu hodně věcí, které by tu být nemusely. Pak se musí honem spotřebovávat a to jen proto, že tu jsou. To znamená zamyslet se již v obchodě, zda tu potravinu opravdu NUTNĚ potřebuji. Takže plánuji i s ostatními členy rodiny - dojíst a nekupovat nadbytky!

Jak to v kuchyni řešíte vy?

(rozepsáno, pokračování později)

Minimalismus v negativních myšlenkách

Na tom pracuji, snad se mi daří, vždyť na světě je přeci krásně.

Daří se mi samozřejmě vždy, když jsem zdravá, když jsou zdraví ostatní členové mé nejbližší rodiny. Daří se mi, když nejsem unavená a nemám starosti. Je třeba na každé nové zprávě a události v mém životě vidět to pozitivní. Vždyť tyto rány osudu jsou moje cesta. Nevyšlapaná cesta životem, která mi pomáhá dostat se ve svém vývoji dál. Kdyby všechno bylo stále perfektní, nikdo by se o nic nesnažil, o nic neusiloval, a vývoj lidstva by se nehýbal. Proto nejen pozitivní události, ale hlavně ty negativní nám pomáhají růst. Vzpomeňte si sami na sebe, když jste měli nějaký problém a mysleli jste, že je "konec", že už nemůžete dál... Z časově vzdálenějšího pohledu sami vidíte, že tyto události zapadají do sebe a bez těch špatných by nebyly dobré. Pro mně nějaký problém, i třeba maličkost v životě, je pro mne výzvou, že se stane něco dobrého. A to tak je.

... (rozepsáno, pokračování později)

Minimalismus v mé hlavě

Na tom taky plánuji pracovat, ale ještě stále nezvládám. Stále mám plnou hlavu nesmyslných myšlenek o minulosti, budoucnosti. Přitom se vlastně žije jen dnešek, vlastně jen nynější minuta. Už to, co jsem teď napsala, je minulostí. Tak proč o tom tolik debatovat. Hlavu mám zamořenou zbytečným smetím, které mi neustále ucpává tok užitečnějších myšlenek. Jde vlastně o to rozlišit, co je užitečná myšlenka a co je myšlenka zbytečná. Chaos, chaos, chaos... (rozepsáno, pokračování později)

Minimalismus v mém počítači

Toto mám v plánu, ale zatím se mi moc nedaří. Sice pomalu každý večer se vrhám do Dokumentů svého počítače, abych něco vyhodila, ale jde to opravdu pomalu. Vyřazuji recepty, které mám každý třeba desetkrát, ale v jiné verzi, nebo ty, o nichž si časem myslím, že je nikdy dělat nebudu a že jsou časově náročné. Naopak ve stejné večery přidávám do mého počítače "nové lepší" recepty, které mne zaujaly a které bych chtěla opravdu zkusit. Tím pádem nula od nuly pojde a vyřadí se jen pár kilobajtů :-(. Zatím v této oblasti je to jen vytváření nových souborů a vyhazování starých nepotřebných. Nejsou tady tedy výsledky takové markantní, jaké bych si představovala. Budu se ještě muset v této computerové oblasti hodně učit :-)

... (rozepsáno, pokračování později)

Úvod do mého minimalismu

Zde bych chtěla psát, co bych ráda u sebe minimalizovala, v čem se mi daří, v čem nedaří, co mne inspiruje...

Vlastně když se nad tím tak zamyslím, v minimalismu jsem vyrůstala. Kolem puberty jsem si uvědomovala, že nemáme ničeho nazbyt a začala jsem to brát jako něco, čím se od ostatních kamarádek a spolužaček odlišuji. Cítila jsem, že mi něco chybí, co ostatní mají běžně. Pociťovala jsem to jako strádání.

Dnes si ovšem uvědomuji, že to byl přirozený výchovný styl mých rodičů. Nebylo to proto, že bychom si onu věc nemohli koupit, ale proto, že to nepotřebujeme. Tak to rodiče brali. Z mého pohledu puberťačky už to bylo jiné. Cítila jsem nedostatky v oblasti oblékání, elektrotechniky.

O několik let později, kdy jsem se vdala a založila svou rodinu včetně dětí, jsem si uvědomila, že jedu ve stopách svých rodičů. Také jsme nekupovali nic navíc, také jsme stále nějak podvědomě šetřili, co nebylo opravdu nutné, to jsme nekupovali, nesháněli, neřešili. Ale i tak se věci doma více a více hromadily. Každým rokem nějaké věci navíc.

(rozepsáno, pokračování později)