Rozhovor dvou miminek v bříšku těhotné ženy
Věříš v život po porodu?
Určitě. Něco po porodu musí být. Možná jsme tu hlavně proto, abychom se
připravili na to, co bude pak.
Blbost, žádný život po porodu není. Jak by vůbec mohl vypadat?
To přesně nevím, ale určitě tam bude více světla než tady. Třeba budeme
běhat po svých a jíst pusou.
No to je přece nesmysl! Běhat se nedá. A jíst pusou, to je úplně směšné!
Živí nás přece pupeční šňůra. Něco ti řeknu. Život po porodu je vyloučený
- pupeční šňůra je už teď moc krátká.
Ba ne, určitě něco bude. Jen asi bude všechno trochu jinak, než jsme tady
zvyklí.
Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě život
končí. A vůbec, život není než vleklá stísněnost v temnotě.
No já přesně nevím, jak to tam bude po porodu vypadat, ale každopádně
uvidíme mámu a ta se o nás postará.
Mámu? Ty věříš na mámu? A kde má podle tebe být?
No přece všude kolem nás! V ní a díky ní žijeme. Bez ní bychom vůbec
nebyli.
Tomu nevěřím! Žádnou mámu jsme nikdy neviděl, takže je jasné, že žádná
není.
Ale někdy když jsme zticha, můžeme zaslechnout, jak zpívá nebo cítit, jak
hladí náš svět. Víš, já si fakt myslím, že opravdový život nás čeká až
potom…
(přišlo mi meilem)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji, že jste si našli čas k přečtení mého článku a třeba i k napsání komentáře. Každý komentář mne potěší (a na každý se snažím odpovídat). Pokud vás můj blog zaujal, budu ráda, když si ho přidáte mezi sledované (na stránce vpravo nahoře tlačítko ODEBÍRAT).