Byl jednou jeden chlapec, který se narodil s nemocí. Byla to nevyléčitelná nemoc. I když mu bylo teprve 17 let, mohl každou chvíli umřít. Žil stále jen uzavřený v domě, pod dohledem své matky. Jednoho dne už toho ale měl dost a tak se rozhodl jednou jedinkrát si vyjít. Poprosil svou matku o dovolení a ona mu to umožnila. Když se procházel svou čtvrtí, viděl množství obchodů. Když šel okolo obchodu s hudebninami, uviděl nádherné děvče, asi v jeho letech. Byla to láska na první pohled. Otevřel dveře a vstoupil dovnitř. Nedíval se po ničem jiném, jen po ni. Stále více se blížil k přepážce, kde stála. Podívala se na něj a s úsměvem se zeptala:
"Mohu vám nějak pomoci?"
Chlapec uviděl ten nejkrásnější úsměv, který kdy viděl. Pocítil potřebu ji políbit právě v tomto momentu. Koktavě odvětil: "Ano, eeehhh, uuuhhh ... rád bych koupil jedno CD." Bez přemyšlení vzal první CD, které uviděl a zaplatil. "Chcete to zabalit?" zeptalo se děvče zase s úsměvem. Odpověděl, že ano, a kýval souhlasně hlavou; ona šla dozadu a pak přišla se zabaleným balíčkem, který mu předala. On si jej vzal a opustil obchůdek. Odešel domů a od toho dne navštěvoval tento obchod každičký den, aby koupil nějaké CD. To děvče stále balilo jednotlivé CD a on si je pak vzal domů, kde je položil nerozbalené do šuplíku. Příliš se styděl, aby ji pozval, aby si s ním vyšla. Ačkoliv se snažil, nešlo mu to. I jeho matka se pokoušela ho v tom povzbudit. Další den se odvážil a odhodlaně vyšel k obchodu. Koupil si CD a jako vždy ho dostal zabalené. Vzal si jej a když se dívka nedívala, rychle ji nechal na pultu lístek se svým telefonním číslem a vyběhl z obchodu ven. ...Crrrrrr !!! Matka sňala sluchátko: "Ano?". Bylo to ona, ptala se na jejího syna; matka naprosto zničená začala plakat a řekla: "Vy to nevíte, .... včera zemřel." Bylo příliš dlouho ticho, až na pláč matky, který se v sluchátku ozýval. Později vstoupila matka do pokoje svého syna, aby si jej připomněla. Rozhodla se začít s tříděním jeho věcí. Otevřela šuplík a k jejímu překvapení se tam tyčily hory CD, které nebyly ani rozbalené. Byla zvědavá, bylo tam tolik k viděni a ona se nemohla udržet, vzala jedno, sedla si na postel, začala je rozbalovat a našla u něj přiložený i kus papíru. Vzala ho do rukou a začala číst. Stálo na něm: "Ahoj!!!, jsi fakt milý, chtěl by sis se mnou někdy vyjít? Líbíš se mi. Sofia." S hlasitou emocí otevřela matka ještě jedno CD, a i z něj vylétl ven papír, i z dalších CD ... na všech stálo to stejné. Ponaučení: takový je život ... nečekej příliš dlouho na chvíli, v níž můžeš někomu říct, co cítíš. Pověz to ještě dnes. Zítra může být už příliš pozdě.
Opět ke mně připlulo mailem. Obrázek půjčen z internetu.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji, že jste si našli čas k přečtení mého článku a třeba i k napsání komentáře. Každý komentář mne potěší (a na každý se snažím odpovídat). Pokud vás můj blog zaujal, budu ráda, když si ho přidáte mezi sledované (na stránce vpravo nahoře tlačítko ODEBÍRAT).