Malá dívka vyrostla a stala se ženou, avšak stále nerozuměla, proč muži nepláčí.
Nakonec volala Boha a když se dovolala, zeptala se:
"Bože, proč se muži nikdy nerozpláčou?"
Bůh odpověděl:
"Když jsem tvořil muže, neměl jsem správnou představu.
Udělal jsem jim dost silné plece, aby unesli váhu světa, ale natolik křehké, že neunesou ani sami sebe.
Dal jsem mu vnitřní sílu, aby vydržel se svou ženou navzdory jejím rozmarům a aby zakusil každou myslitelnou útrapu. Od sousedů, od dětí, od šéfů, od přátel aby snášeli štulce a zrady.
Dal jsem mu neohroženost, aby necítil riziko a všude se vrhal střemhlav.
Dal jsem mu cit, ne tak rafinovaný, ale dostatečně průrázný, aby mohl jít za svou láskou kamkoliv.
Dal jsem mu energii, aby zdolával překážky a aby zbytečně nemrhal časem.
Dal jsem mu naději, kterou překoná i hluboká hoře a která ho znovuzrodí.
Ale ze všeho nejvíc jsem mu věnoval odvahy, aby i v nouzi tušil, že čin žadá od muže vroucnost a moře odhodlání, které je ze všech sil na světě největší."
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji, že jste si našli čas k přečtení mého článku a třeba i k napsání komentáře. Každý komentář mne potěší (a na každý se snažím odpovídat). Pokud vás můj blog zaujal, budu ráda, když si ho přidáte mezi sledované (na stránce vpravo nahoře tlačítko ODEBÍRAT).