Některé věci dělám proto, že musím (třeba chodit do práce, platit daně, umýt dítěti hlavu Paranitem, když ho vykážou ze školky, protože má vši), a vlastně mě ani nenapadne si na to stěžovat, protože vím, že by mi to stejně nebylo nic platné.
Jiné věci dělám proto, že chci (třeba chodit běhat) a také si na to nestěžuji, protože vím, že jsem si to sama takhle vybrala.
Zjistila jsem ale, že vůbec nejvíc potíží mi způsobuje kategorie činností, které dělám proto, že bych měla. (Anebo je nedělám a jenom se sužuji výčitkami svědomí, že je nedělám, ačkoliv bych měla, což je ve výsledku ještě horší.)
Tak například:
Jiné věci dělám proto, že chci (třeba chodit běhat) a také si na to nestěžuji, protože vím, že jsem si to sama takhle vybrala.
Zjistila jsem ale, že vůbec nejvíc potíží mi způsobuje kategorie činností, které dělám proto, že bych měla. (Anebo je nedělám a jenom se sužuji výčitkami svědomí, že je nedělám, ačkoliv bych měla, což je ve výsledku ještě horší.)
Tak například:
- Měla bych jíst víc zeleniny.
- Měla bych si opakovat francouzštinu, abych ji úplně nezapomněla.
- Měla bych s Rózou procvičovat logopedii.
- Měla bych otevřít ten podezřelý dopis z pojišťovny, který leží na poličce už dva dny.
- Měla bych dětem rozšiřovat obzory a nenechat je tolik koukat na televizi.
Ještě horší pak je varianta "měla bych konečně", podtrhující fakt, že jde o činnost dlouho odkládanou:
- Měla bych konečně vyčistit troubu.
- Měla bych konečně zodpovědět těch asi sto dvacet mailů, které tlejí v mojí schránce.
- Měla bych konečně vyžehlit všechno prádlo, včetně těch kousků, které na dně koše na žehlení čekají už dlouhé měsíce.
Co vlastně znamená "měla bych"? Je to činnost, kterou nijak akutně vykonat nemusím a když ji neudělám, nejspíš se nestane nic strašného. A zároveň se mi do ní moc nechce. Ale cosi - něco jako nějaký neviditelný dozorce - mě přesto nabádá, abych to udělala. Když ho neposlechnu, nemůže mě sice nijak potrestat, ale prudí a brblá, že takhle to tedy daleko nedotáhnu.
Přála bych si toho dozorce umět vypnout a činnosti ze škatulky "měla bych" přesunout pod hlavičku "musím" (dopis z pojišťovny, logopedie) nebo "chci" (francouzština). A na všechny, které se nevejdou tam ani tam, jednoduše zapomenout.
A měla bych přestat říkat "měla bych". Tedy vlastně chci.
Nalezla jsem kdysi kdesi na netu, uložila na pár let do PC a po letech našla. Opětovně jsem pročetla a řekla jsem si, že je škoda tyto informace jen sušit u mne na disku, tak vám předkládám. Zajímavý článek s dobrou myšlenkou, ne?!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji, že jste si našli čas k přečtení mého článku a třeba i k napsání komentáře. Každý komentář mne potěší (a na každý se snažím odpovídat). Pokud vás můj blog zaujal, budu ráda, když si ho přidáte mezi sledované (na stránce vpravo nahoře tlačítko ODEBÍRAT).