A jsme na místě! Na jakém? Na místě, kam nás odvezli ve čtvrtek 5.3. na jednodenní školení.
Do Krušných hor, na Klíny.
Takhle to tam vypadalo, když jsme přijeli. Nevábné, že? Chumelenice, vítr svištěl, sníh lítal jako o závod. Pamatujete včera v mém článku, jak bylo v našem městě sucho? A to bylo jen půl hodinky, než jsme sem dojeli. Již v mikrobuse jsem se ptala řidičky, zda nahoře bývá sluníčko, že u nás ve městě svítilo po celý týden. Nebývá. Achich ouvej. Ale protože si umím dobře přát, přála jsem si, že až budeme mít polední pausu na oběd, že sluníčko svítit bude.
Jak jsem si přála, tak se splnilo. Sluníčko se ukázalo!
Chyba byla jen ta, že jsme měli jen asi půl hodinky na oběd.
Vyběhla jsem z penzionu ven a zkusila něco nafotit.
No není to krása?
Rampouchy! Co jsem se jich v dětství nalízala! Vy taky? Přiznejte se! :-)
A ještě jednou romantika... vidíte to modro?!
A všude plno sněhu!
Protože jsem byla ve sněhovém opojení, fotila jsem, co to šlo,
a něco z toho vám ukážu ještě zítra. :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji, že jste si našli čas k přečtení mého článku a třeba i k napsání komentáře. Každý komentář mne potěší (a na každý se snažím odpovídat). Pokud vás můj blog zaujal, budu ráda, když si ho přidáte mezi sledované (na stránce vpravo nahoře tlačítko ODEBÍRAT).