Ing. Miroslav Hrabica
Tato kniha vám nabízí určité impulzy k zamyšlení. V knize najdete v kapitolách "Krev, lymfa, slezina", "Trávicí soustava", "Pohlavní orgány, prsa", "Endokrinní systém", "Nervový systém" a "Vznik života, lidský vývoj a smrt" stovky hesel týkajících se jak závažných onemocnění, tak banálních komplikací. Autor vysvětluje, že orgán, v němž se chyby ve výživě i ve výdeji sil dotyčného projeví, určuje žebříček životních hodnot nemocného, jeho charakter i praktické chování. Vypráví o zdraví, mezilidských vztazích, o bolestech a nadějích člověka i o tom, že leckdy jsme si svoje problémy přivodili v jiných částech života, než je naše současné bytí.. Ať se vám tato kniha líbí, a nechť ještě více posílí dobro, které sídlí ve vašem srdci a denně z něho k ostatním lidem září.
Proč přichází určitá nemoc? Dokážeme zdůvodnit, proč onemocní právě náš žaludek a nebolí nás místo něho hlava nebo noha? Je rozhodující příčinou nemocí nekvalitní strava a nadměrná fyzická aktivita (či pasivita)? Je vznik zdravotních obtíží podstatně svázán také s lidským chováním a smýšlením? Když devatenácti pacientům s prokazatelně stejnou chorobou lék pomůže a dvacátému ne, je aplikované léčivo špatné, nebo důvod jeho "selhání" leží mimo dosah vědeckého chápaní vzniku a léčby dané nemoci nebo bolesti? Může "neúčinnost" léku a komplikace při léčení způsobovat sám nemocný tím, že je naplněný zlobou, sobectvím či smutkem? Léčí se stejně dobře klasickými i alternativními terapiemi člověk skromný, obětavý a pokorný i člověk "věčně" nespokojený, jiné pomlouvající a jejich potřeby a tužby málo vnímající? Může být důvod téhož onemocnění odlišný? Projeví lidské tělo svou nevoli, jak s ním jeho pán (či paní) nakládá, nemocí náhle nebo ho (ji) před závažnějšími chorobami několikrát různými způsoby varuje?
Úryvek z úvodu:
Nemoc je dar Stvořitele, který nám ukazuje, že jsme chybovali. Nemoc je láska, neboť nás ochraňuje od ještě větších budoucích pochybení a omylů.
Nemoc, je-li správně pochopena, přináší ulehčení tělu a mír duši.
Nemoc a život patří k sobě jako nenávist a láska. Onemocnění je jistou korekcí naší cesty a vyjádření času, kdy jsme patřičně nemilovali druhé nebo sebe a zasévali bol.
Nemoc je stará jako lidstvo samo a bude nás provázet až do skonání věků, poněvadž ke správnému smýšlení a jednání nám skoro vždycky něco chybí. Někdy jsme slabí, přehnaně pasivní, zbytečně ustupujeme a málo věříme ve své schopnosti. Jindy se naopak cítíme až příliš silní, býváme vzpurní a vznětliví. Nemáme stálou a neochvějnou víru, že na své trápení nejsme nikdy sami a v náročných chvílích života málokdy býváme přiměřeně nad věcí. nedokážeme pořád jít po úzké čáře, která vede středem naší osudové cesty. Každý krok mimo tuto ideální dráhu zasévá do našeho těla sémě oprav. Co nás hodně a často v duši trápí, co v našem jednání není nejen nám, ale i obecně prospěšné a již delší dobu trvá, to se neblaze odrazí rovněž na našem těle.
Osobní názor:
Tuto knihu mám na nočním stolku vedle postele od doby, co jsem si ji koupila. Je to skoro jako moje bible. Často do ní nahlížím, někdy kvůli sobě, jindy pro své rodinné příslušníky či své známé. Nedám na ni dopustit a dávám jí plných 100 bodů! :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji, že jste si našli čas k přečtení mého článku a třeba i k napsání komentáře. Každý komentář mne potěší (a na každý se snažím odpovídat). Pokud vás můj blog zaujal, budu ráda, když si ho přidáte mezi sledované (na stránce vpravo nahoře tlačítko ODEBÍRAT).