Rodina malé Zahry a Aliho je tak chudá, že děti mají každý po jednom páru bot. Zahřiny střevíce byly už tak sešlapané, že musely k ševci. Ali sestřiny botky sice vyzvedne, jenže cestou je nešťastnou náhodou ztratí. Uvědomit si dosah takové ztráty pro dvě chudé íránské děti je pro nás, zhýčkané Středoevropany, velmi těžké. Do školy musí oba v něčem chodit a ve škole dokonce sportovat. Otec peníze na nové nemá a maminka je nemocná. Přiznat se ke ztrátě rodičům by nikam nevedlo. Co si počnou? Spásný nápad dělit se o Aliho kecky se sice zdá jako momentální řešení, ale jen na chvíli. A Ali to ví. Musí se o svou sestru postarat. Ale jak? (oficiální text distributora)
Tento film na mne zapůsobil velmi silně. Je to v uvozovkách film o ničem, vlastně o dětských botách. Ale jak děj byl rozehrán a jak se toho zhostily i ty děti, neuvěřitelné. Pro mne hodně poučné. Jak tady u nás si stěžujeme na kdecos, a tam děti řeší úplně jiné věci než v dnešní době děti tady u nás.
Shlédnutí filmu velmi doporučuji! Budu ráda, když mi napíšete, jak film na vás zapůsobil. Taky bych byla ráda, kdyby sem někdo napsal doporučení podobného filmu. Děkuji předem a přeji příjemné pokoukáníčko. Sice trochu smutné, ale o to více citlivé.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji, že jste si našli čas k přečtení mého článku a třeba i k napsání komentáře. Každý komentář mne potěší (a na každý se snažím odpovídat). Pokud vás můj blog zaujal, budu ráda, když si ho přidáte mezi sledované (na stránce vpravo nahoře tlačítko ODEBÍRAT).