Jiřina Šiklová
Oblíbená česká socioložka a publicistka napsala kdysi tento "deník" jako praktickou pomůcku pro ty, kdo se ocitají na prahu stáří, i pro ty, kteří s nimi toto období prožívají. Do krátkých deníkových zápisků "staré paní" vtělila své bohaté zkušenosti a znalosti problémů, které toto období života nese s sebou, a v meditacích "hlavní osoby" nabídla i jejich možná pozitivní řešení. Knížka je nepochybně povzbuzením a pomocí všem "postiženým" jednotlivcům i rodinám.
Doma jsem se starala o tehdy skoro devadesátiletou maminku a naši sousedku a denně jsem poslouchala stížnosti jak starých lidí, tak jejich dospělých (a také již starých) dětí na problémy soužití. Jedni i druzí často nespravedlivě obviňovali své blízké - vlastně za to, že sami si nedovedli uspořádat své vztahy a hlavně nevěděli, jak a čím naplnit poslední dekády svého života. A když jim člověk řekl přímo, v čem chybují, urazili se. Když jsem jim ale jejich vlastní chyby a zbytečná obviňování předvedla v podobě vyprávění o druhých, zasmáli se a často řekli: "Na to si musím dát pozor, abych to taky nedělala!" A totéž jsem si tehdy uvědomila i já o sobě samé. Pak budu rigidní, "tuhá", a tak musím všechny tyto chyby reflektovat, ještě dokud to vnímám a myslím si, že mne se to ještě netýká. Tak vznikl fiktivní deník, ve kterém stará paní zapisuje pozorování o dceři, synovi, vnoučatech, ale píše si sem i citáty či co má koupit, pomlouvá druhé, obviňuje vlastní děti, ale při dalším čtení si uvědomuje svoje omyly a někdy se svým přátelům i v deníku omlouvá. Touto reflexí svého vztahu k okolí postupně moudří, stárne sice dál, ale je spokojenější. A ostatní s ní také.
Tady na tomto odkaze: odkaz je i audiokniha k možnosti si koupit nebo jen poslechnout kousek audioukázky.
Můj názor:
Knihu mi doporučila moje maminka, která ji přečetla na doporučení své kamarády. Maminku, ač je ve věku hlavní hrdinky, kniha moc neoslovila, a půjčila mi jí, že je na záznam, jestli ji chci přečíst, než ji vrátí. Přečetla jsem jedním dechem a MOC se mi líbila, asi mnohem více, než mé mamince. Myslím si, že kniha může být pomůckou pro ty, co v důchodu již jsou. Dá se z ní čerpat hodně vcítění do denodenních chvilek běžného žití důchodců. Co je pro člověka nedůchodového věku běžné, to je pro důchodce někdy nezvladatelným úkolem. Přečtěte si, ráda si od vás přečtu vaše názory.
Ještě dnes mne upozornila blogařka Jarka, že dnes večer dávali rozhovor s Jiřinou Šiklovou v pořadu Uchem jehly na ČT2. Kdo by se chtěl také podívat, zde je odkaz ke shlédnutí. Jaruško, ještě jednou moc děkuji!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji, že jste si našli čas k přečtení mého článku a třeba i k napsání komentáře. Každý komentář mne potěší (a na každý se snažím odpovídat). Pokud vás můj blog zaujal, budu ráda, když si ho přidáte mezi sledované (na stránce vpravo nahoře tlačítko ODEBÍRAT).