V úterý jsme se rozhodli jet na výlet do místečka, kde jsme nebyli dva roky.
Bylo krásné počasí a my chtěli do lesa v Meziboří, kudy prochází Tesařova cesta.
Z internetu:
Tesařova cesta je dlouhá 12,5 km a v jejím průběhu potkáte 17 stanovišť s informačními tabulemi a 8 odpočívadel.
Naučná stezka návštěvníkům nabízí příjemné místo k rekreaci v litvínovské oblasti a zároveň předkládá
základní informace o Krušných horách. V létě je stezka vhodná k pěším i cykloturistickým aktivitám
a v zimě k běhu na lyžích. Tesařova cesta začíná v Meziboří u letního stadionu, směřuje dolů
do Litvínova a vrací se zpět Šumenským údolím do Meziboří. Stezka zčásti kopíruje jižní hranici obory Fláje.
V Meziboří, ještě než jsme zašli do lesa, jsme objevili strom se šiškami, které nešlo nefotit.
A tady jsou i nové mladé šištičky z téhož stromu. Je vidět, že se jim tam daří.
Na naučné stezce Tesařova cesta je 17 tabulí. Toto je jedna z nich.
Cesta byla značena žlutou značkou.
My jsme nešlapali celý úsek 12,5 km, máme svou naučenou trasu.
Kolik km jsme ušlapali, nevím, jen vím, že na krokoměru v mobilu mi to ukázalo 15 000 kroků.
Tady vidíte, kudy jsme šli. Toto je docela prudký sráz dolů (ve skutečnosti vypadal mnohem prudší. :-) )
Tady je další pohled do lesa.
Zase to tu vypadá jak velmi malinko nakloněná rovinka, ale sešup to opravdu byl.
Čekala jsem, kdy si kecnu na zadek a rozbiju si přitom mobil, který jsem "chytře" měla neustále v ruce.
Klid, nic se nestalo, neosahávala jsem zem a mobil přežil taky celý. :-)
Pohled do korun stromů, nádhera!
Strom samotář - ale krasavec! :-)
Dole pod náročným sešupem se nachází Bílý potok, který nás doprovázel asi 3/4 cesty.
Krásně klokotal, do toho jemné šumění stromů. Umíte si představit ten nádherný balzám na nervy?!
Potok byl na několika místech doplněn hrázemi s přepadem.
Syn pochopitelně přelezl hráz na druhou stranu a já jsem trnula hrůzou, jak se vydrápe zpět.
Zeď mu byla až do výše prsou. Já už jsem ho viděla v tůni nebo dole pod přepadem.
No nic, samozřejmě, že zpět v pohodě vylezl, to jsou jen zbytečné obavy maminek. :-)
Vodu, to já můžu! A ten vlhký vzduch! A ten šum!
Pak už byla jen cesta vzhůru. To "miluji!" :-)
Došli jsme k posedu. Jindy jsme tam všichni tři dospělí postupně vlezli a fotili se zdola.
To byly tak pěkné fotky, že nějaké mám v obýváku ve stěně.
No, ale teď se nikdo nechtěl škrábat nahoru do posedu, natož se nechat vyfotit, ach jo. :-)
Uf, tady jsme tak ve tři čtvrtině cesty. Tady končí stoupání a pak už se jde jen rovně, případně dolů.
A taky tu je lavička s tabulí, ale fotky neukážu, neb rodinní členové (ani já) se moc nechceme ukazovat. :-)
Jdeme dál, pohled za sebe zpět. Jo, tam dole vlevo jsme byli. :-)
A pohled vpřed. Vpravo dole se skrývá Bílý potok, který nám po celou dobu výletu
vytvářel příjemnou zvukovou kulisu společně se šuměním stromů a zpěvem ptactva.
Byl to krásný den, na který určitě nezapomeneme. :-)
