Meziboří - Tesařova cesta

V úterý jsme se rozhodli jet na výlet do místečka, kde jsme nebyli dva roky.

Bylo krásné počasí a my chtěli do lesa v Meziboří, kudy prochází Tesařova cesta.

Z internetu:

Tesařova cesta je dlouhá 12,5 km a v jejím průběhu potkáte 17 stanovišť s informačními tabulemi a 8 odpočívadel.

Naučná stezka návštěvníkům nabízí příjemné místo k rekreaci v litvínovské oblasti a zároveň předkládá

základní informace o Krušných horách. V létě je stezka vhodná k pěším i cykloturistickým aktivitám

a v zimě k běhu na lyžích. Tesařova cesta začíná v Meziboří u letního stadionu, směřuje dolů

do Litvínova a vrací se zpět Šumenským údolím do Meziboří. Stezka zčásti kopíruje jižní hranici obory Fláje.

V Meziboří, ještě než jsme zašli do lesa, jsme objevili strom se šiškami, které nešlo nefotit.

A tady jsou i nové mladé šištičky z téhož stromu. Je vidět, že se jim tam daří.

Na naučné stezce Tesařova cesta je 17 tabulí. Toto je jedna z nich.

Cesta byla značena žlutou značkou.

My jsme nešlapali celý úsek 12,5 km, máme svou naučenou trasu.

Kolik km jsme ušlapali, nevím, jen vím, že na krokoměru v mobilu mi to ukázalo 15 000 kroků.

Tady vidíte, kudy jsme šli. Toto je docela prudký sráz dolů (ve skutečnosti vypadal mnohem prudší. :-) )

Tady je další pohled do lesa.

Zase to tu vypadá jak velmi malinko nakloněná rovinka, ale sešup to opravdu byl.

Čekala jsem, kdy si kecnu na zadek a rozbiju si přitom mobil, který jsem "chytře" měla neustále v ruce.

Klid, nic se nestalo, neosahávala jsem zem a mobil přežil taky celý. :-)

Pohled do korun stromů, nádhera!

Strom samotář - ale krasavec! :-)

Dole pod náročným sešupem se nachází Bílý potok, který nás doprovázel asi 3/4 cesty.

Krásně klokotal, do toho jemné šumění stromů. Umíte si představit ten nádherný balzám na nervy?!

Potok byl na několika místech doplněn hrázemi s přepadem.

Syn pochopitelně přelezl hráz na druhou stranu a já jsem trnula hrůzou, jak se vydrápe zpět.

Zeď mu byla až do výše prsou. Já už jsem ho viděla v tůni nebo dole pod přepadem.

No nic, samozřejmě, že zpět v pohodě vylezl, to jsou jen zbytečné obavy maminek. :-)

Vodu, to já můžu! A ten vlhký vzduch! A ten šum!

Pak už byla jen cesta vzhůru. To "miluji!" :-)

Došli jsme k posedu. Jindy jsme tam všichni tři dospělí postupně vlezli a fotili se zdola.

To byly tak pěkné fotky, že nějaké mám v obýváku ve stěně.

No, ale teď se nikdo nechtěl škrábat nahoru do posedu, natož se nechat vyfotit, ach jo. :-)

Uf, tady jsme tak ve tři čtvrtině cesty. Tady končí stoupání a pak už se jde jen rovně, případně dolů.

A taky tu je lavička s tabulí, ale fotky neukážu, neb rodinní členové (ani já) se moc nechceme ukazovat. :-)

Jdeme dál, pohled za sebe zpět. Jo, tam dole vlevo jsme byli. :-)

A pohled vpřed. Vpravo dole se skrývá Bílý potok, který nám po celou dobu výletu

vytvářel příjemnou zvukovou kulisu společně se šuměním stromů a zpěvem ptactva.

Byl to krásný den, na který určitě nezapomeneme. :-)